POZOR!***VIDEO***POZOR!

12. dubna 2018 v 8:00 | Studio Filousek |  Videa
Pokud Vás současné teploty atakující i 20°C přivádějí k myšlenkám na nadcházející tropické léto, nabízíme příjemné ochlazení, ke kterému se můžete kdykoliv vracet.

Studio Filousek, neustále balancující na hranici tvůrčí existence, sebralo zbytky sil a vyprodukovalo veskrze lidský medailonek o malé dívence Verunce a její vytoužené cestě na ledovou plochu. Natáčení nebylo jednoduché. Několik týdnů početný štáb pracoval i 16 hodin denně v třeskutých mrazech okolo -40°C. Výsledek ovšem (ostatně jako vždy) stojí za to. Tedy minimálně za zhlédnutí. A jako vždy, očekáváme jen kladné hodnocení.


Komentář k videu namluvila sama hlavní protagonistka, jedná se o celosvětovou premiéru. Studio Filousek s ní údajně po výborných zkušenostech plánuje dlouhodobější spolupráci. Máme se tedy snad na co těšit.
 

Zimo, končíme!

4. dubna 2018 v 8:00 | Verunka |  Články
A máme tu jaro! Ještě jsme ani nestihli zpracovat materiál z mého prvního veřejného bruslení a už jdeme do triček. S jarem samozřejmě přichází spousta kontroverzních témat, která by se jistě dala přetavit do zajímavých článků. Ale pojďme to neuspěchat! A tak zatímco naše nuselské ulice brázdí zametací a kropicí vozy doprovázené hbitou uklízecí četou v oranžových vestách, my s bráškou pomyslně otvíráme dětská hřiště jako studánky.


Už bylo načase, vždyť už nám chyběly všechny ty kolotoče, houpačky, prolézačky a pískoviště. Já, například, se hrozně ráda věším, připadám si pak jako salám v řeznictví. Nelenila jsem tedy a jen co se první sluneční paprsek dotknul země, vyběhla jsem k nám na hřiště a zavěsila se. Ovšem pozor! Teploty se leckde pohybují v řádech jednotek nad nulou a u nezodpovědných jedinců může lehce dojít k prochladnutí na odhalených částech těla.

To bráška Vítek na to jde od lesa...


Vzhledem k tomu, že od narození disponuje celkem slušnou finanční hotovostí, neustále si k němu někdo chodí vypůjčit. Aby v tom Víťa neměl nepořádek, rozhodl se, že si udělá takový malý audit. Počítat samozřejmě neumí, čísla jsou pro něj španělská vesnice. A protože to není žádný hlupáček, používá "vdolky na tyči". Jedná se o jakousi primitivní kalkulačku, jejíž princip mi zůstává utajen. Ovšem Vítek je spokojený...


Dokonce si nedávno pořídil takovou malou kachní farmu. Vítek je, co se kachen týká, velký odborník. Už ví jak rozeznat samečka od samičky. Podařilo se mu získat i dotaci od Evropské unie pro začínající podnikatele do 3 let. Mezi jeho hlavní odběratele patří pan Bierhanzel a syn a řada čínských restaurací.

Ach jo, a my holky si hrajeme jenom s panenkama. To není fér. Doufám, že už se co nejdříve pokocháte mým výkonem na ledovém ostří!

Zdravotní okénko

21. března 2018 v 8:00 | Verunka |  Články
Přátelé, opět Vás zdravím po dlouhé době. Dnes vás ale nepotěším. Čeká nás tak trochu nepříjemné téma. Návštěva zubního lékaře. Ano ano, o zoubky je potřeba pečovat v každém věku a i pravidelné čištění nás od odborného zásahu dentisty neochrání.

Jednoho slunného zimního dne, naložili tatínek s maminkou malou Verunku a ještě menšího Vítka do auta a odvezli je daleko za město, k temné jeskyni, kde přebývá zlý strašák s vrtačkou. Ptáte se proč i Vítek? No možná proto, že už má skoro všechny mléčné zoubky vyklubané a bylo zapotřebí mu v nich udělat inventuru.

V čekárně jsem lehce znervózněla, i když jsem holka statečná. Ale ono Vám to prostě nedá, za dveřmi slyšíte zvuk zubní vrtačky a sténání pacientů. To jednoho pěkně rozhodí. Chvíli jsme pomýšlela i na útěk, ale zrovna se otevřely dveře do ordinace a zaznělo moje jméno. Tak šup na lehátko, rychle do toho a půl je hotovo!


Paní doktorka mě požádala, abych si na ní otevřela hubu, teda pusu. Zvláštní, doma po mně chtějí, abych nebyla hubatá. No tak jsem jí to všechno chtěla říct, ale zubařka mně mezitím strčila do pusy všelijaké nástroje, přes které jsem nemohla vůbec mluvit. Dlouho hledala, až mi našla jeden kaz a hned ho odvrtala. Ach ty bonbónky! Jsou tak dobré a přesto dělají v pusince takovou neplechu...

Po mně přišel na řadu skřítek Vítek. Chvíli jsme ho nemohli najít, protože se hrozně bál a schovával se. Vítek má jednu úžasnou vlastnost. Vždycky, když ho chcete přivolat, tak uteče. Asi to má nějak přehozené. Ale nakonec se ho (pod příslibem hraček) podařilo dostat na zubařovo lože. Dokonce si nechal i spočítat zoubky, ale byl to boj. Ještě, že tam neměl žádný kaz, vrtání by asi nedal. Chlapi vůbec nic nevydrží, co Vám budu povídat.


A protože zbyla chvilka času, dostalo se péče i mojí panence Aničce, ačkoliv doposud nemá sjednané zdravotní pojištění. Zoubky měla poměrně zanedbané, jelikož si je vůbec nečistí. 3 zuby musely ven a na zbytek dostala plomby. Tak vidíte, že to s tím naším zdravotnictvím není tak zlé!


Ještě jsem Vám zapomněla říct, že jsem si po prohlídce mohla vybrat prstýnek nebo vzácný kamínek. Pokud si tedy potřebujete doplnit šperkovnici, návštěva zubního lékaře je pro Vás ideální volbou. A pro děti mám jednu radu. U zubaře se nemusíte vůbec ničeho bát, ale hlavně, nejdůležitější je prevence. Čistit, čistit, čistit, jak říkal soudruh Lenin. Pořádně a pravidelně! Zdraví Veru. SEE YOU LATER ALIGATOR.
 


B&C

7. února 2018 v 8:00 | Nusle Times |  Články
Málokdo to ví, ale my to víme. Dokonce jako jedni z prvních. A rádi se o to s Vámi podělíme. Známá gangsterská dvojice Bonnie a Clyde, působící v USA hlavně v časech prohibice, stále žije. A v České republice! Bonnie Parkerová vystupuje pod jménem Verunka a Clyde Barrow používá přezdívku Vítek Skřítek. Jak originální a nenápadné.

Zdá se Vám to neuvěřitelné? Informace máme potvrzeny z několika zdrojů a z nejvyšších míst! Moc dobře víme, že není jednoduché Vás o něčem přesvědčit a tak předkládáme několik exkluzivních fotografií, které se nám podařilo (draze) získat od jejich autorů.

Jak vidíte, focení nebylo protřelým zločincům nijak po chuti a autorovi snímku vyhrožovali fyzickou likvidací. O aktivní účasti Bonnie při samotných zločinech nebylo nikdy pochyb. Navenek něžná, ale uvnitř tvrdá jako ocel.

Tento snímek je opravdu unikátní. Zachycuje nechvalně proslulý pár při útěku do Louisiany, krátce po přepadení klenotnictví v objektu Arkády. Clyde byl vždy vynikající řidič a stále se, i přes vysoký věk, udržuje ve formě.

Vox populi, vox Dei. Zvažte sami, opravdu je tato dvojice pro naši společnost tak nebezpečná? Není to všechno jen velká mediální bublina, jakých kolem nás v poslední době létá až příliš mnoho? Možná by bylo na čase nechat jim chvilku klidu. Třeba se polepší...

Bonnie a Clyde zachyceni ve chvíli, kdy se dozvěděli výsledky letošních českých prezidentských voleb. Clyde byl tak rozrušen, že v jednu chvíli uvažoval o emigraci a musel být uchlácholen náhodnou kolemjdoucí.

Dnešní den je pro oba hrdiny významný. Verunka (Bonnie) slaví svátek a Vítek (Clyde) oslaví rovných 18 měsíců od propuštění z věznice v Lůnu Mateřském. Tak všechno nejlepší, děti. Ať Vám to pálí! Mrkající

O čekání

21. prosince 2017 v 23:05 | Verunka |  Články
Už se to blíží. My děti to dokážeme móc dobře vycítit. I když venku není žádný sníh a z rádia nehrajou zrovna koledy. Rodiče jsou totiž najednou hrozně tajemný, pořád vyhrožujou, že když budeme zlobit, nic nedostaneme. Skříně, které šly kdykoliv bez problémů otevřít, jsou pro nás najednou neprodyšně uzavřeny a když se zeptáte proč? Asi zrezly panty. Jinými slovy, nebuď zvědavá, sic budeš brzo stará! Ale ono by nebylo od věci, mít pár let navrch...


Asi jste pochopili, že tu mluvím o těch VÁNOCÍCH, ne? Mimochodem, taky Vás po dlouhé době zdravím a doufám, že se máte skvěle. Minimálně stejně, jako se mám já. A já si teda žiju! A moc se těším na Vánoce. U nás ve školce už 2 týdny nic jiného neřešíme. Měli jsme k tomu i besídku. Snad někdy příště, jedním slovem nádhera! Taky jsem napsala spoustu dopisů Ježíškovi, to je ten pán z Božího Daru. Jezdíme tam hlavně v létě a šlapeme ty jeho okruhy. Pěkná makačka, uff.


Obrázky vyvedené mojí rukou doplnila dle mých instrukcí moje maminka, jelikož já ještě jaksi moc dobře psát neumím. Tedy písmenka znám téměř všechna, ale princip jejich řazení mi stále uniká. Doufám, že Ježíšek pochopí, po čem mé srdce touží. Chtěla jsem přimalovat i něco pro mého brášku Vítka, ale ten, ať se snažil a houkal a bublal sebevíc, nevylezlo z něj, co by si vlastně přál pod stromeček. Snad auto? Nebo vláček? Kdo ví.


Já se tak moc těším, že to asi do toho Štědrého dne nevydržím. Kdy už to bude? Vždyť mám téměř celý adventní kalendář vyjedený. Umím bez chyb počítat jen do deseti, stačí to? Rodiče mě straší, že s každým mým zlobením zmizí jeden dárek. Dokonce mluvili o nějaké paní Pubertě, ale snad je na ní prý ještě moc brzy. Jsem hrozně zmatená a vyděšená. Já nechci zlobit, myslím to dobře, jenže pak se to všechno nějak zvrtne. Ježíšku, honem mi něco přines, než to nadobro všechno zmizí. Díky!

ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE VŠEM!!!

Raport z oslavy

26. října 2017 v 8:00 | Verunka |  Články
O víkendu mě postihlo neskonalé štěstí. Oslavila jsem 5. narozeniny a ráda bych se s Vámi o trochu toho štěstíčka podělila. Já vím, že to leze nahoru pomalu, jak teplota po tuhé zimě. Řeknete si, pchá, teprve pět let, ta z toho ještě nemá rozum. Ale pro mě to je první uzavřená pětiletka. První kulaťoučké výročí. Čas bilancovat. Tak třeba takový Mozart v mém věku již pilně komponoval a já zatím jenom tupě funím do píšťaly. Ale to by se snad mělo brzy změnit.

Vzbudit brášku, sic všechno zaspí. Spánek ovšem jen předstírá, neřád jeden!
Slavnostní okamžik. Mocným fukem zháším dort do poslední svíce. Hasiči jsou odvoláni.

Pojďme zpátky k oslavičce. Ještě mě z těch bublin trochu třeští hlava. Ale kamery toho naštěstí mnoho nenatočily, vzniklo jen pár momentek, které ostatně vidíte okolo. Žádné skandální záběry nevznikly, poprali jsme se s tím s důstojností nám vlastní.

Francin z Kouzelné školky si bezelstně hoví na marcipánovém pažitu, aby byl v zápětí zasažen ostrým břitem a přetnut vejpůl. Dortík byl vůbec velká delikatesa, jenom se po něm zaprášilo. František též, lepšího panáčka jsem nejedla.

Jako obyčejně se jedlo, pilo, bylo veselo a rozbalovaly se dárky. Že jich zase bylo, všem moc a moc děkuji! Sama dobře vím, jak je těžké vybrat dárek, který by se líbil a zároveň nezruinoval rozpočet dárce. Ale ruku na srdce, trochu jsem postrádala činčilu, jízdní kolo a kuchyňku pro panenky. Kde jsou?

Konečně psíček. Tak moc jsem si ho přála! Ruce, nohy jako strunky, místo očí fotobuňky. A jeho jméno je... Hubert?
Plosím, pšidat doltíček, mňam. Doblůtka.

No ještě že tu máme za chvíli Vánoce a potom 6. narozeniny a pak zase Vánoce a 7. narozeniny a dál a dál. Život je geniálně jednoduchý, když se stále opakuje. Opakování je matka moudrosti a pan Soudný je otec soudnosti. Mějte se krásně a čtěte si básně... Zdraví Veru, t.č. 5 let

Ufff. Byl to mazec. Jsem na dlouhou dobu společensky vyčerpaná. Ještě poklidit, vyvenčit psíčka, poskytnout pár rozhovorů do bulvárních plátků, umýt se a do hafan. Teda do hajan!

Velký den

22. října 2017 v 8:00 | Rodiče |  Videa
Milá Verunko,

dnes je to na chlup neuvěřitelných pět let, co si se vyklubala na svět, v jedné hezké porodnici u řeky Vltavy. Přejeme ti tedy popáté všechno nejlepší k narozeninám, ty naše krásná, šikovná a hodná holčičko!

A jelikož tvoje pověst a sláva přesahuje hranice našeho pozemského světa, vědí o tobě dokonce už i v pohádkové říši. Natočili video gratulaci, kterou zasílají...



Cu+Sn=???

2. října 2017 v 8:00 | Verunka |  Články
Tak teda prrrr! Původně zde měl dostat prostor můj bráška Vítek, ale množí se spekulace, zkrátka zaslechla jsem nějakou šeptandu, no prostě říká se, že jak je to jako s tou mojí známostí, s Péťou v bronzu. Že je to prej holej nesmysl. Tak to teda není!


Péťa opravdu existuje. A je to hrozně milý chlapec. Pravda, trochu chladný, to víte - bronz (Cu+Sn). Ale myslí to se mnou upřímně. A to se počítá. Jenomže já vím, odkud vítr fouká. Je v tom ta ségra! Chce nám to zkazit a šíří bludy úřední obludy. Nemůže přenést přes srdce, že jsem mladá, krásná a chytrá. Ale já se Petříčka nevzdám, budu za něj klidně bojovat!


Mám zkrátka trochu pech. Jako tuhle, potkala jsem jednu slavnou dvojici a taky mi to nikdo nevěřil. Šimon s Garfuňkelem, znáte? Prej jestli se se mnou můžou vyfotit, tak říkám, že jo. Hledali v Praze nějakej most či co, myslím přes rozbouřený vody. (Tak nevím, že by Vltava?) Mluvili sice "englicky", ale já jim docela rozuměla. Pokud někdo pochybuje, tak mrkejte na drát, mám fotečku jako důkaz!


Taky jsem pěkně načuřená, protože někdo "kompetentní" rozhodnul, že volby budou akorát před mými narozeninami. Chystala jsem supr oslavičku, ale všichni budou asi pěkně vyšťavený z toho, komu dají svůj hlas. Tož si sedneme s tatkou, mamkou a s Víťasem a urobime si to kurňa po našem, jen v kruhu rodinném... Tak good luck a volte Mažňáka! Smějící se


Konec velkých prázdnin

18. září 2017 v 8:00 | Verunka |  Články
Tak a máme po prázdninách, paní Müllerová! No, on už to bude skoro měsíc, ale já se zase tak často k počítači nedostanu a taky mi to chvilku trvá, než něco napíšu. Tak buďte prosím lehce shovívaví. Děkuji.

Čekáme na tátu. Kde, to se raději ani neptejte. Ostatně, je to tam napsané...

Jó prázdniny. Může mi někdo z vás vysvětlit, proč hezké věci tak rychle utečou a ty nepříjemné se vlečou jako týden před výplatou? A aby toho nebylo málo, měla jsem prázdniny jenom poloviční, jelikož jsem celý červenec ještě chodila do školky, kde nám na konci měsíce řekli: "Na shledanou, do začátku září vás nechceme vidět".

Ale i tak jsem si to hezky užila. Mám pocit, že to byly takové moje první opravdické prázdniny, se vším všudy. Mohla jsem chodit později spát a ráno později vstávat. Sama v Praze, jelikož mi téměř všechny kamarádky někam odjely. První samostatný výlet za babičkou. A taky pár dní v přírodě, na farmě, s mamkou a taťkou.

Tajtrlík - to je ten kůň, nikoliv ta paní. Oba byli nesmírně laskaví a tolerantní ke křehkému děvčátku z města, tedy ke mně. Bohužel mi nikdo neprozradil, kam se do toho koně leje benzín :-(

Jak už jsem naznačila, v Praze to byla trochu nuda. Přes den jsem hlavně pomáhala tatínkovi zaopatřovat malého Vítka, protože maminka pořád pracuje jako ďas, abychom se měli. A my se máme!

Odpoledne jsme za pěkného počasí trávili v pražských parcích a luzích, kde jsme většinou hledali trochu toho stínu a nějaké občerstvení, jelikož letošní léto bylo opravdu HOT!

Péťa v bronzu - moje velká prázdninová láska. S nikým předtím jsem si tak nerozuměla. Trošku nám to kazila jeho ségra, to je ta holka v popředí, s bronzovým pozadím, v betonovém prostředí.

Můj výlet za babičkou by vydal na samostatnou knihu, či spíše článek (tak snad někdy v budoucnu ztratím ostych a trochu se rozepíšu Smějící se). Poznamenám jen toliko, že už jsem zase o fous samostatnější.

Návštěvou na farmě jsem si zase připomněla naší dávnou dovolenou v Rakousku. Možná si i vybavíte poměrně zábavné video právě odtamtud. To víte, se zvířátky je to těžké, musíte si k nim totiž najít cestu. Mně to chvilku trvalo, ale nakonec to dopadlo výborně. I na koníkovi jsem si zajezdila. Tak vidíte, že nejsem žádná fiflena z města. Tak šup do práce, už je půlka září Mrkající.

Eng´galali enkolong einoto

27. srpna 2017 v 8:00 | Ježibejbíz |  Články

Kam dál