Reklamní okénko

Dnes v 8:00 | Verunka |  Články
Sotva jsem se oklepala z narozeninové opičky, už jsem tu zase. Nebojte se, z nealko sektu ještě nikdo na otravu alkoholem nezemřel. Možná se mi sem podaří umístit i pár zdařilých fotografií z oslavy, tedy pokud najdu negativ.

Dnes jsem tu kvůli něčemu jinému. Ráda bych vám představila mladého, schopného a hlavně šikovného člověka, kterého jsem nepotkala v ZOO, nýbrž na houpačce. Jeho jméno vám bude možná připadat komické a vymyšlené, ale je opravdové. Jmenuje se Fridolín Malý, a ač malý vzrůstem, jeho schopnosti a vůle jsou obrovské.


Jak jsem naznačila v úvodu, potkali jsme se na dětském hřišti, jelikož Fridolín zbožňuje bezmotorové houpání. Tam jsem také objevila jeho vášeň pro kutilství a opravy všeho druhu. Byl až legrační v těch svých bleděmodrých montérečkách, napěchovaných kladívky, šroubováky, kleštěmi, klíči a bůhví čím ještě. Během houpání z něj dokonce tyto věci v nepravidelných intervalech odpadávaly. Bohužel i na mou hlavu.


Fridolín mi ve slabé chvilce vyprávěl o svém nelehkém dětství. Nikdy nepoznal otce (i přesto dodnes používá označení "daddy´s constructer"- viz foto) a aby mohl být doma užitečný, musel se naučit mnoha řemeslům. Raději vás nebudu obtěžovat dalšími detaily jeho pohnutého života, jelikož se jedná o mimořádně smutný příběh. Zmíním snad jen to, že ne vždy usínal s plným žaludkem a v zimě často chodíval v záplatovaném zimníčku a bos! Avšak stejně tak, jako nouze naučila Dalibora housti, stal se z Fridolína mistr svého řemesla.


Pokud vám tedy doma kape kohoutek nebo slepička, uniká plyn, nesvítí elektrika, máte oprýskaný či rozklížený nábytek, nefunguje vám televizor nebo lednička, je pro vás Malý Fridolín onou pověstnou krabičkou poslední záchrany. Jen mu zavolejte. Uvidíte, že spokojenost bude na obou stranách.
 

Verunka slaví

Včera v 8:00 | Celá rodina |  Komiksy

Podzim čaruje

15. října 2018 v 23:27 | Verunka |  Články
No tak dobře, píšete si o to, máte to mít. Na vaše četná přání jsme pro vás vytvořili vskutku velkolepou podzimní koláž. Jejím autorem není nikdo jiný, než slavný Hieronymus Bosch. Nazývá se to Zahrada jablečných rozkoší. Vzhledem k našemu skromnému rozpočtu se však nejedná o onoho slavného malíře (ten už stejně nežije), nýbrž o něco méně slavného výrobce vrtaček a pracovních nástrojů.

Mistr si, i přes velké pracovní vypětí, odběhnul od výrobního pásu, aby nás s Vítkem vyvenčil, promiňte zvěčnil a udělal tak velikou radost všem našim fanouškům...


Velkoformátové obrazce v cenách již od 1.000 EUR objednávejte v našem e-shopu. Skvělý stylový doplněk do každého bytečku.
 


Sourozenecká

12. října 2018 v 23:03 | Verunka |  Články
Zdravíme vás s nadcházejícím podzimem, původně jsme plánovali nějakou společnou, romantickou fotografii u spadaných jablíček, ale nějak nebyl čas a jablíčka nám mezitím shnila. Další variantou byla fotografie u nuselských psích bobků (těch je letos taky dost), ale ta nám přišla jaksi nevkusná.

A tak nás tu máte každého zvlášť. V+V


Verunka v krásných, nových šatech a se svým oblíbeným bubli-fuckem. Nesmí chybět decentní kabelička s kočičí hlavou, ta se už na fotografii nevešla. Ale je úžasná! Vlastně obě, kabelka i Verunka. "Šaty prostě miluju," říká Verunka, "nejraději bych v nich i spala. Mám jich několik a chci další! Bohužel, každá paráda něco stojí a tak si musím vydělávat jako potulná flétnistka. Teda, ne že by mě platili špatně, to ne, ale nějak pro samé zlobení, vztekání a hádání se nemám na hraní čas. A když se mi konečně podaří uspořit libru či dvě, tak si koupím nějakou blbost a nemám zase nic. Ten život je tak zatracně složitej, ach jo!" Verunka to s tím zlobením možná trochu přehání, není to tak zlé. Nezlobí o nic víc, ale ani o nic míň než ostatní děti v jejím věku. Ovšem na tu flétničku by mohla hrát častěji...


Vítečka fotograf zastihl na nádraží, jak jinak. Je to takový náš malý "ajznboňáček". Miluje vláčky, hrozně rád se v nich vozí a zbožňuje modré oblečení. Vláčky pro Vítka představují vrchol lidského umu. Je v nich plno dvířek, "tůtek*", okýnek a některé vláčky mají dokonce i hajzlíky v nerezu. A vy moc dobře víte, jak Vítka toalety přitahují. Ovšem tento zájem má čistě vědecký podtext. Vítek zkouší přijít na kloub tomu, jak my, velcí a dospělí, dokážeme komfortně fungovat bez jednorázových plen. A v poslední době se mu to daří i díky pokusům na vlastním těle. Po velkém přemáhání je někdy schopen na záchodě vycedit i pár kapek. Neil Armstrong by to asi zhodnotil jako: "Malý krok pro lidstvo, ale obrovský skok pro tohoto človíčka." Smějící se

To jsou tedy zhruba novinky pro toto období. Pevně věříme, že přineseme i další zajímavé informace z událostí, které se teprve chystají. Zmiňme namátkou například pouštění draka, ruční výrobu skřítka Podzimníčka či oslavu Verunčiných narozenin, které se kvapem blíží! Dnem D je 22.říjen a budou to už její šesté! To snad pro ty, kteří v dnešní uspěchané době ztratili přehled.

* Mimochodem, někteří z vás se pídí po významu slova "tůtka". Je to v podstatě knoflík, vypínač nebo taky čudlík, zkrátka cokoliv, co jde zmáčknout. Tenhle výraz hrozně rád používám. Myslím, že to perfektně vystihuje to, jak ta věc funguje. Tak to jen tak pro pořádek. Ahoj Vítek!

Konec velkých prázdnin

2. září 2018 v 22:00 | V+V |  Články
Je neděle večer. Dneškem končí doba prázdnin a dovolených a od zítřka už jede většina z nás zase na plný režim. Co na to ti nejmenší? Dejme jim slovo...


VERUNKA:
Letošní prázdniny byly moc prima. Bylo krásně teplíčko, to mám ráda, a zažila jsem úžasné chvilky s oběma babičkama. Navíc mám pocit, že si to užily i babičky se mnou. Snad se nemýlím. Ráda na to vzpomínám a kreslím o tom pěkné obrázky. Já vůbec ráda kreslím. Tužkou, pastelkama, fixama i vodovkama. A musí to být veselé. Třeba když bude zvýšený zájem, zase sem něco nahraju a sami uvidíte...

Kromě toho jsem samozřejmě chodila i do školky, ta naše byla bohužel zavřená a tak jsem chodila do sousední. Byla tam spousta nových tváří, ale s tím já se umím popasovat, jsem už přece velká holka. Paní učitelky na nás byly moc hodné a skvěle tam vařily. Kuchařky, ne učitelky!

Ale jak říká tatínek, nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. A tak kromě toho, že to u nás v Nuslích díky totální rekonstrukci vypadá jako po světové válce, opustila mě moje nejlepší kamarádka Anička. Nebojte se, nic se jí nestalo (Gott sei Dank!), ale dlouho mi vyhrožovala, že se odstěhuje s rodiči do domečku a už se tak stalo Plačící. Ve školce budu zítra už bez tebe, Aničko. Budeš mi tam moc chybět.

Já tvrdím, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být lépe. A jelikož má být v září poměrně slušné počasí, hned zítra si zajdu na jedno točené do kelímku. Ne pivečko, ale eskymo! Takové, jaké vidíte nahoře na obrázku. A nyní předávám slovo svému bratříčkovi.


VÍTEK:
Prázdniny moc fajn. Teplo. Vítek hodně zpocený. Ale šťastný. Jezdit v kočárku jako páááán! Taky houpy houpy. To mít nejraději. Zvláštní, že lidi co houpat Vítek, houpy houpy moc nemilovat. Nevadí. Vítek je naučit milovat houpy houpy. Potom už naždycky jenom houpy houpy! Jen tehdy Vítek moc šťastný.

Vítek už umět hodně věcí. Pár slov, jak vy moci vidět a číst. Taky hodně pohyb a vztekání. Vztekání mnoho. Ale bude líp. Jenom ty plenky. Bez nich problém! S plenkama Vítek móóóc šťastný.

Vítek taky hodně velký a těžký. Nové oblečení a botky, protože staré už těsné a nepohodlné. Předtím Vítek dlouhé vlásky, potom paní šmyk šmyk, teď Vítek fešáááák! Jako na fotografii.

Jeden krásný slunečný den, Vítek NAROZENINY!!! Všichni ukázat, jak mít rádi Vítek. Vítek naměkko, jako vajíčko. Spousta slziček. Ne Vítek, to ostatní, od radosti! Radost, že mít Vítek. Vítek moc nerozumět. Raději by houpy houpy.

Prázdniny. To Vítek poznat moc dobrých věcí. Zmrzlinka. Meloun. Pivečko. Teď Vítek moc unavený. Hají (=HOWGH).

Je to venku!

15. srpna 2018 v 8:00 | Verunka |  Články
Nedávno jsem se na jednom odborném webu dočetla zajímavou informaci. Že prý teplé počasí způsobuje předčasné vypadávání zoubků. Musím podotknout, že na tom šprochu bude asi pravdy trochu, jelikož se v poslední době potýkám s podobným problémem.

Hrozně se stydím a omlouvám, že jsem vám tak důležitou informaci zatajila, ale zhruba před měsícem (tedy v době, kdy poprvé udeřila tropická vedra) jsem přišla o svůj první zoubek. Nebylo to v žádné potyčce, jak by si někteří z vás mohli myslet. Zub se již delší dobu kýval ze strany na stranu jako opilec v tramvaji a bylo jen otázkou času, kdy nadobro opustí mojí ústní dutinku. A tak šel, zrovna když začalo být to teploučko.


No a teď zase teplo a další zub, tentokrát soused. Zkrátka jsem přišla o své milované jedničky. Myslím zuby, ne prsa!

V návalu nečekaných emocí jsem vystihla sebe samu kusem fixu na kus papíru, co byl právě po ruce. Snad mě poznáte, pro jistotu jsem přidala pár pih a tetování na ruce. Tedy vše, pro mě tak typické. Pouze "medzirky medzi dzubámi" jsem z estetických důvodů změnila z horizontálních na vertikální. Vypadá to líp, tak to prostě cítíme my umělci.


Doufám, že se brzy ochladí, aby mi taky v puse něco zbylo. Je to docela mazec, když vám dole najednou chybí pětina patra. Na druhou stranu, je to praktické při hraní na flétnu, nástroj se má o co zapřít.

(Ha, dostala jsem vás! Flétna se opírá toliko o ret a nikoliv o zuby. Byl to chyták!) Smějící se

Tak záhadu s vypadáváním zoubků jsme si vysvětlili, souvisí to s teplem, ale mě osobně zajímá jiná věc. Kde se vzal v naší ledničce mimozemšťan Alza. Zřejmě to nějak souvisí se zimou či chladem...


VZKAZ PRO ZOUBKOVOU VÍLU: POŘÁD ČEKÁM, ZOUBEK JE V KRABIČCE POD POLŠTÁŘEM!!!

Blahopřejeme!

7. srpna 2018 v 8:00 | Celá rodina |  Články
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Už je to tak. Čas prostě nezastavíme. Možná Vám to přijde nedávno, co Vítek přijel z porodnice a už jsou mu dva roky. Právě dnes.

Vítečku, přejeme Ti všechno nejlepší k narozeninám. Ať si pořád tak veselej, zdravej a skvělej kluk! Máme Tě moc rádi...

MÁMA & TÁTA & VERUNKA


Rozloučení

31. července 2018 v 8:00 | kVítek |  Články

S hlubokou lítostí v srdci a se slzou v oku Vám oznamuji, že jsem dnes doprovodil na poslední cestě svého dlouholetého kamaráda, DUDLÍČKA. Co jsme společně zažili veselých i smutných chvilek, co jsme strávili společných nocí. To vše tímto končí. Mám pocit, že ztrácím něco opravdu cenného.


Kamarád dudlíček zůstane navždy důstojnou součástí rané etapy mého života a nikdy na něj nezapomenu. Samozřejmě, není vyloučeno, že se k němu na sklonku života ještě vrátím.

O pár slov jsem požádal i našeho společného známého, křečka-pana Macuška, který v tuto dobu bojuje ve svém ořechovém příbytku s nesnesitelnými vedry.


Vokurka

25. července 2018 v 8:00 | Verunka |  Články
Hezký den, dnešek bude asi opět lehce tropický, ale tak to přece máme rádi, no ne? Počkejte v lednu, budeme klepat kosu a s láskou vzpomínat na červenec. Ale o tom jsem mluvit nechtěla.


Chtěla jsem říct, že je tu zase ta okurková sezóna, není o čem psát, a já si jedu konečně užít prázdniny u babiček. Týden u jedné a druhý týden s tou druhou, aby se mi holky nehádaly. Tak to má být. Chci totiž mít na co vzpomínat, až budu velká. ZÁŽITKY! Možná, že se o ně s Vámi podělím, jakmile se vrátím. Do té doby standardní nuda. Ale na to už jste snad zvyklí. Dlouho se tu na blogu nic neděje, a pak najednou hrc prc.

Teda pokud všichni nehoněj s fotoaparátem toho malýho hajzldědka, viz minulé články. To víte, že je to můj bráška? Dokonce, i když mě byl vyprovázet na nádraží, tak jediná věc, která toho prevíta zajímala, byla, jestli vlaky mají WC s tekoucí vodou. Ostuda. Normální sourozenec by projevil slzou lítost nad odjezdem své starší, milované sestry. Ne tak Vítek. Cynik. Tady je vidět, že víno a děti zrají s věkem.


Mimochodem, už víte, co jsme Vám to tuhle ukazovali za plod? Nikdo se nehlásí. Každopádně to není ani durian (bo to nesmrdělo), ani Miguel Indurain (bo to nejezdí na kole) či dokonce nové LP kapely Duran Duran. Dokonce to není ani plod platanu, jelikož tvar listů ani průřez plodem tomu neodpovídají. Takže asi velká nuselská záhada. Ale von ten ořech někdo rozlouskne...

A protože je ta "vokurka", tak jen tak pro pobavení nabízím náš snímek se Skřítkem a panem Chaplinem (teda doufám, že to byl on, jelikož vypadal trochu jako Hitler). Už je trochu starší (Chaplin, ne Vítek) a špatně se mu chodí. Většinou jenom sedí, ale byl milej (Chaplin, ne Vítek). Vítek je potvora, naši ho mají raději...


Vodník

21. července 2018 v 8:00 | Nusle Times
Opět byl spatřen. Kdo? No přece Poutník. A tentokrát nikoliv v blízkosti toalety! Jedná se samozřejmě stále o onoho chlapce s neotřelými politickými názory, o kterém jsme Vás již informovali dříve. Tentokrát ho objektiv pohotového reportéra zachytil v jednom nákupním centru.

Je těžké rozeznat kdo je kdo, ale měl by to být ten vlevo. Snad.

Není to jednoduché, ale postupně získáváme další a další informace o tomto mladém muži. Údajně by neměl mít nic společného s politikou. Všechno bylo prý dílem náhody. Jeho kamarádi se totiž shodou okolností jmenují Miloš a Andrej. Mezi malými dětmi jde o poměrně běžná jména.

Doslova před pár okamžiky se nám ovšem podařilo získat zásadní příspěvek, který potvrzuje, že s tímto jedincem není něco v pořádku. Jedná se zřejmě o jakýsi abnormální projev chování, zvaný aquaobsessio. Jak sami uvidíte, chlapec je posedlý vodou v jakémkoliv skupenství a množství. Obzvláště v současném suchém období jde o velice nešťastnou poruchu. Materiál jsme předali odbornému týmu pod vedením doc. Chocholouška k bližšímu rozboru.

Následující video je jen pro otrlé povahy. Slabší jedinci by jej raději neměli vůbec otvírat! V případě jakýchkoliv zdravotních potíží vyvolaných tímto snímkem kontaktujte svého osobního lékaře. A hlavně, určitě takovéto věci sami nezkoušejte! Naše redakce nenese za případné následky žádnou zodpovědnost!


Kam dál