Vítek se zoceluje

16. května 2018 v 12:19 | Vítek |  Články
V minulém týdnu jsem se na vlastní žádost zúčastnil speciálního, několikadenního výcviku pro přežití v tomto zlém světě, mezi prostým lidem kolujícím pod názvem "RAMBO KURZ".

Bylo mi jasné, že to procházka růžovým sadem rozhodně nebude. Nicméně, i tak jsem byl překvapen náročností toho soustředění. Mnozí z nás si sáhli na úplné dno, tedy ti, kteří nějaké dno měli. Byli tam totiž i bezední jedinci. A byli tam i bezdomovci.

Fotografie z "přijímače". Vítek Čermák ještě plný sil a optimismu.


Ze začátku vše vypadalo velice dobře. Krásné počasí, spousta kamarádů. Velitel byl přísný, ale spravedlivý a neustále si nás měřil jedním okem, které mu ještě zbylo po těžkých bojích. Denní režim byl jednouchý. Cvičení, jídlo a odpočinek.

Ovšem naše mladá a vypracovaná těla nesla fyzickou i psychickou zátěž statečně. Náročná cvičení jsme brali spíše jako společenskou hru pro více hráčů a velitele, s možností se pořádně vydovádět.

Cvičení probíhalo výhradně venku, za každého počasí, v přirozených i umělých překážkách. Ve skupině se našlo i pár odvážných dívek (vzadu Verunka s polštářkem na spaní).

V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že už nás nic nemůže zlomit. Ale opak byl pravdou. Velitel nařídil ztenčování porcí jídla pro všechny rekruty. A to se nemělo stát, vždyť oni nás chtěli připravit o naše lahodné mlíčko, které dostáváme od narození! Došlo k masivním protestům a situace se od té chvíle stala nepřehlednou.

Vyčerpaný a hladový voják nepohrdne ani takovou lahůdkou, jakou je kus dobrého, tvrdého kamene. Jeho konzumace prý zoceluje mléčný chrup.

Někteří z nás se odhodlali k zoufalým činům, jako byl například útěk do džungle a pojídání tamních produktů. Bohužel, kamarádi byli rychlejší než já a tak na mě zbylo jen kamení a písek. Moc dobře to tedy nechutnalo.

Už ani nevím, jak dlouho jsem v té džungli přežíval. Musel jsem se totálně zbláznit. Pamatuji si jen zvuk blížícího se vrtulníku a potom probuzení doma, ve své postýlce. Je to ta nejhezčí a nejmilejší věc na světě. Samozřejmě kromě jídla!

Z bezvýchodné situace mě zachránia moje milovaná sestřička Verunka, která si pro tyto účely vypůjčila helikoptéru (nebo vrtulník?).

(Rádi bychom podotkli, že některé věci, snad kromě odřeného nosu a naražené hlavy, pocházejí z Vítkova vyprávění a tudíž nemusejí být stoprocentně pravdivé.) Smějící se
 

Pozvánka na slet

30. dubna 2018 v 11:05 | Verunka |  Články
Zdravím Vás kolegyně z cechu čarodějného! Holky, doufám, že Vás dneska všechny o filipojakubské noci uvidím a pěkně si to užijeme. Vypadá to, že i počasí nám bude přát a ačkoliv některé z nás možná upálí na hranici, nenecháme si ničím zkazit radost.


Já už jsem minulý týden trochu trénovala zaklínání a hlavně jízdu na moto-koštěti. Dostala jsem totiž fungl nové, japonské, s obsahem 500cm3. Trošku to ještě hází, ale už z něj alespoň nespadnu.

U nás ve školce jsou přípravy v plném proudu a zasloužilé čarodějnice i čarodějný potěr se už nemůžou dočkat pondělního sabatu. Nabízím několik momentek z přípravného kempu na školičí zahradě. Jak můžete sami vidět, bereme to opravu vážně a nic nenecháváme náhodě. Všechna čarodějňátka musí dokonale ovládat magické formule a zaříkání, protože jakákoliv chyba může mít fatální následky!


Nad vším bdí přísný čarodějnicko-pedagogický sbor ve složení: vrchní čarodějnice Perchta, čarodějka Minerva, čarodějnice Valkýra a kouzelnice Médeia. Musíte uznat, že budí patřičný respekt. Není pro ně vůbec žádný problém udělat z vás třeba mouchu nebo žábu. Ovšem pokud se k nim budete chovat slušně a s úctou, nic se vám nestane.


Čarodějnické odpoledne jsme ve škole zakončili velkolepým ohněm a opékáním pavouků, vlastně buřtíků.

Dámy, nakonec jedno malé varování, nepřehánějte to dnes s alkoholem. Rozptyluje pozornost a hlavně, za volant koštěte nepatří!

Tak já jdu ještě poškádlit ten svůj stroj a odlétám. Večer na viděnou!

Vítek vrací úder

23. dubna 2018 v 12:06 | Vítek |  Články
Ahoj, jmenuju se Vítek, někdy se mi říká i Skřítek, ale moje celé jméno zní Vítek Lesní Král Všech Elfů Skřítek Toho Času Pěkný Kvítek. Rád bych zde vyvrátil některé informace, které o mně šíří moje pokrevní sestřička Verunka.


Tak za prvé, já nemám žádnou kachní farmu, je to jenom pár ptáčků. Chodí pořád za mnou a loudí něco k jídlu. Tak jim šoupnu nějakej ten rohlík. A bylo by nefér nechtít po nich něco na oplátku. Tu vajíčko, tu masíčko. Penězma taky nedisponuju, natož aby si ke mně někdo chodil půjčovat. To ségra, má velkou peněženku a v ní spoustu korun. Neustále mluví o tom, co si ještě koupí. A mně nic, ani sandálky na léto. Fňuk.

Za druhé, Verunka si to vymyslela, protože je to pěkná násoska. Furt něco popíjí a vsadím se, že v tom bude i nějaký alkohol. Kam by jinam chodila na ty svoje bláznivý nápady? Dokonce jí mám i na fotce z restaurace, těch malinovek tam vyžahla alespoň pět. Museli jsme jí s tátou na cestě domů přidržovat, aby neupadla a neudělala nám ostudu.


Ale jinak je Verunka moc fajn sestřička, za žádnou jinou bych jí nevyměnil. Má moc ráda houpačky, stejně jako já, a dokonce si se mnou i občas hraje! Třeba se doma honíme po bytě a hrozně u toho vyvádíme. Rodiče i sousedi jsou z toho určitě na mrtvici. Vždycky když Verunku chytím, tak jí kousnu. Ona u toho tak krásně křičí. Pomóóóc, mááámíííí! Smějící se


Tak vidíte, máme se královsky. Venku už je teplíčko, sluníčko svítí. Ještě kdybych tak rychle nerostl. Všechny ty krásné věci, co jsem rád nosil, už jsou mi malé. Táhne mi na 98 (centimetrů, ne let). No jo, to už vlastně budu "metráček". Naštěstí jenom do výšky. Tak to bylo v kostce asi vše. Přeji Vám hezký týden, přátelé!
 


POZOR!***VIDEO***POZOR!

12. dubna 2018 v 8:00 | Studio Filousek |  Videa
Pokud Vás současné teploty atakující i 20°C přivádějí k myšlenkám na nadcházející tropické léto, nabízíme příjemné ochlazení, ke kterému se můžete kdykoliv vracet.

Studio Filousek, neustále balancující na hranici tvůrčí existence, sebralo zbytky sil a vyprodukovalo veskrze lidský medailonek o malé dívence Verunce a její vytoužené cestě na ledovou plochu. Natáčení nebylo jednoduché. Několik týdnů početný štáb pracoval i 16 hodin denně v třeskutých mrazech okolo -40°C. Výsledek ovšem (ostatně jako vždy) stojí za to. Tedy minimálně za zhlédnutí. A jako vždy, očekáváme jen kladné hodnocení.


Komentář k videu namluvila sama hlavní protagonistka, jedná se o celosvětovou premiéru. Studio Filousek s ní údajně po výborných zkušenostech plánuje dlouhodobější spolupráci. Máme se tedy snad na co těšit.

Zimo, končíme!

4. dubna 2018 v 8:00 | Verunka |  Články
A máme tu jaro! Ještě jsme ani nestihli zpracovat materiál z mého prvního veřejného bruslení a už jdeme do triček. S jarem samozřejmě přichází spousta kontroverzních témat, která by se jistě dala přetavit do zajímavých článků. Ale pojďme to neuspěchat! A tak zatímco naše nuselské ulice brázdí zametací a kropicí vozy doprovázené hbitou uklízecí četou v oranžových vestách, my s bráškou pomyslně otvíráme dětská hřiště jako studánky.


Už bylo načase, vždyť už nám chyběly všechny ty kolotoče, houpačky, prolézačky a pískoviště. Já, například, se hrozně ráda věším, připadám si pak jako salám v řeznictví. Nelenila jsem tedy a jen co se první sluneční paprsek dotknul země, vyběhla jsem k nám na hřiště a zavěsila se. Ovšem pozor! Teploty se leckde pohybují v řádech jednotek nad nulou a u nezodpovědných jedinců může lehce dojít k prochladnutí na odhalených částech těla.

To bráška Vítek na to jde od lesa...


Vzhledem k tomu, že od narození disponuje celkem slušnou finanční hotovostí, neustále si k němu někdo chodí vypůjčit. Aby v tom Víťa neměl nepořádek, rozhodl se, že si udělá takový malý audit. Počítat samozřejmě neumí, čísla jsou pro něj španělská vesnice. A protože to není žádný hlupáček, používá "vdolky na tyči". Jedná se o jakousi primitivní kalkulačku, jejíž princip mi zůstává utajen. Ovšem Vítek je spokojený...


Dokonce si nedávno pořídil takovou malou kachní farmu. Vítek je, co se kachen týká, velký odborník. Už ví jak rozeznat samečka od samičky. Podařilo se mu získat i dotaci od Evropské unie pro začínající podnikatele do 3 let. Mezi jeho hlavní odběratele patří pan Bierhanzel a syn a řada čínských restaurací.

Ach jo, a my holky si hrajeme jenom s panenkama. To není fér. Doufám, že už se co nejdříve pokocháte mým výkonem na ledovém ostří!

Zdravotní okénko

21. března 2018 v 8:00 | Verunka |  Články
Přátelé, opět Vás zdravím po dlouhé době. Dnes vás ale nepotěším. Čeká nás tak trochu nepříjemné téma. Návštěva zubního lékaře. Ano ano, o zoubky je potřeba pečovat v každém věku a i pravidelné čištění nás od odborného zásahu dentisty neochrání.

Jednoho slunného zimního dne, naložili tatínek s maminkou malou Verunku a ještě menšího Vítka do auta a odvezli je daleko za město, k temné jeskyni, kde přebývá zlý strašák s vrtačkou. Ptáte se proč i Vítek? No možná proto, že už má skoro všechny mléčné zoubky vyklubané a bylo zapotřebí mu v nich udělat inventuru.

V čekárně jsem lehce znervózněla, i když jsem holka statečná. Ale ono Vám to prostě nedá, za dveřmi slyšíte zvuk zubní vrtačky a sténání pacientů. To jednoho pěkně rozhodí. Chvíli jsme pomýšlela i na útěk, ale zrovna se otevřely dveře do ordinace a zaznělo moje jméno. Tak šup na lehátko, rychle do toho a půl je hotovo!


Paní doktorka mě požádala, abych si na ní otevřela hubu, teda pusu. Zvláštní, doma po mně chtějí, abych nebyla hubatá. No tak jsem jí to všechno chtěla říct, ale zubařka mně mezitím strčila do pusy všelijaké nástroje, přes které jsem nemohla vůbec mluvit. Dlouho hledala, až mi našla jeden kaz a hned ho odvrtala. Ach ty bonbónky! Jsou tak dobré a přesto dělají v pusince takovou neplechu...

Po mně přišel na řadu skřítek Vítek. Chvíli jsme ho nemohli najít, protože se hrozně bál a schovával se. Vítek má jednu úžasnou vlastnost. Vždycky, když ho chcete přivolat, tak uteče. Asi to má nějak přehozené. Ale nakonec se ho (pod příslibem hraček) podařilo dostat na zubařovo lože. Dokonce si nechal i spočítat zoubky, ale byl to boj. Ještě, že tam neměl žádný kaz, vrtání by asi nedal. Chlapi vůbec nic nevydrží, co Vám budu povídat.


A protože zbyla chvilka času, dostalo se péče i mojí panence Aničce, ačkoliv doposud nemá sjednané zdravotní pojištění. Zoubky měla poměrně zanedbané, jelikož si je vůbec nečistí. 3 zuby musely ven a na zbytek dostala plomby. Tak vidíte, že to s tím naším zdravotnictvím není tak zlé!


Ještě jsem Vám zapomněla říct, že jsem si po prohlídce mohla vybrat prstýnek nebo vzácný kamínek. Pokud si tedy potřebujete doplnit šperkovnici, návštěva zubního lékaře je pro Vás ideální volbou. A pro děti mám jednu radu. U zubaře se nemusíte vůbec ničeho bát, ale hlavně, nejdůležitější je prevence. Čistit, čistit, čistit, jak říkal soudruh Lenin. Pořádně a pravidelně! Zdraví Veru. SEE YOU LATER ALIGATOR.

B&C

7. února 2018 v 8:00 | Nusle Times |  Články
Málokdo to ví, ale my to víme. Dokonce jako jedni z prvních. A rádi se o to s Vámi podělíme. Známá gangsterská dvojice Bonnie a Clyde, působící v USA hlavně v časech prohibice, stále žije. A v České republice! Bonnie Parkerová vystupuje pod jménem Verunka a Clyde Barrow používá přezdívku Vítek Skřítek. Jak originální a nenápadné.

Zdá se Vám to neuvěřitelné? Informace máme potvrzeny z několika zdrojů a z nejvyšších míst! Moc dobře víme, že není jednoduché Vás o něčem přesvědčit a tak předkládáme několik exkluzivních fotografií, které se nám podařilo (draze) získat od jejich autorů.

Jak vidíte, focení nebylo protřelým zločincům nijak po chuti a autorovi snímku vyhrožovali fyzickou likvidací. O aktivní účasti Bonnie při samotných zločinech nebylo nikdy pochyb. Navenek něžná, ale uvnitř tvrdá jako ocel.

Tento snímek je opravdu unikátní. Zachycuje nechvalně proslulý pár při útěku do Louisiany, krátce po přepadení klenotnictví v objektu Arkády. Clyde byl vždy vynikající řidič a stále se, i přes vysoký věk, udržuje ve formě.

Vox populi, vox Dei. Zvažte sami, opravdu je tato dvojice pro naši společnost tak nebezpečná? Není to všechno jen velká mediální bublina, jakých kolem nás v poslední době létá až příliš mnoho? Možná by bylo na čase nechat jim chvilku klidu. Třeba se polepší...

Bonnie a Clyde zachyceni ve chvíli, kdy se dozvěděli výsledky letošních českých prezidentských voleb. Clyde byl tak rozrušen, že v jednu chvíli uvažoval o emigraci a musel být uchlácholen náhodnou kolemjdoucí.

Dnešní den je pro oba hrdiny významný. Verunka (Bonnie) slaví svátek a Vítek (Clyde) oslaví rovných 18 měsíců od propuštění z věznice v Lůnu Mateřském. Tak všechno nejlepší, děti. Ať Vám to pálí! Mrkající

O čekání

21. prosince 2017 v 23:05 | Verunka |  Články
Už se to blíží. My děti to dokážeme móc dobře vycítit. I když venku není žádný sníh a z rádia nehrajou zrovna koledy. Rodiče jsou totiž najednou hrozně tajemný, pořád vyhrožujou, že když budeme zlobit, nic nedostaneme. Skříně, které šly kdykoliv bez problémů otevřít, jsou pro nás najednou neprodyšně uzavřeny a když se zeptáte proč? Asi zrezly panty. Jinými slovy, nebuď zvědavá, sic budeš brzo stará! Ale ono by nebylo od věci, mít pár let navrch...


Asi jste pochopili, že tu mluvím o těch VÁNOCÍCH, ne? Mimochodem, taky Vás po dlouhé době zdravím a doufám, že se máte skvěle. Minimálně stejně, jako se mám já. A já si teda žiju! A moc se těším na Vánoce. U nás ve školce už 2 týdny nic jiného neřešíme. Měli jsme k tomu i besídku. Snad někdy příště, jedním slovem nádhera! Taky jsem napsala spoustu dopisů Ježíškovi, to je ten pán z Božího Daru. Jezdíme tam hlavně v létě a šlapeme ty jeho okruhy. Pěkná makačka, uff.


Obrázky vyvedené mojí rukou doplnila dle mých instrukcí moje maminka, jelikož já ještě jaksi moc dobře psát neumím. Tedy písmenka znám téměř všechna, ale princip jejich řazení mi stále uniká. Doufám, že Ježíšek pochopí, po čem mé srdce touží. Chtěla jsem přimalovat i něco pro mého brášku Vítka, ale ten, ať se snažil a houkal a bublal sebevíc, nevylezlo z něj, co by si vlastně přál pod stromeček. Snad auto? Nebo vláček? Kdo ví.


Já se tak moc těším, že to asi do toho Štědrého dne nevydržím. Kdy už to bude? Vždyť mám téměř celý adventní kalendář vyjedený. Umím bez chyb počítat jen do deseti, stačí to? Rodiče mě straší, že s každým mým zlobením zmizí jeden dárek. Dokonce mluvili o nějaké paní Pubertě, ale snad je na ní prý ještě moc brzy. Jsem hrozně zmatená a vyděšená. Já nechci zlobit, myslím to dobře, jenže pak se to všechno nějak zvrtne. Ježíšku, honem mi něco přines, než to nadobro všechno zmizí. Díky!

ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE VŠEM!!!

Raport z oslavy

26. října 2017 v 8:00 | Verunka |  Články
O víkendu mě postihlo neskonalé štěstí. Oslavila jsem 5. narozeniny a ráda bych se s Vámi o trochu toho štěstíčka podělila. Já vím, že to leze nahoru pomalu, jak teplota po tuhé zimě. Řeknete si, pchá, teprve pět let, ta z toho ještě nemá rozum. Ale pro mě to je první uzavřená pětiletka. První kulaťoučké výročí. Čas bilancovat. Tak třeba takový Mozart v mém věku již pilně komponoval a já zatím jenom tupě funím do píšťaly. Ale to by se snad mělo brzy změnit.

Vzbudit brášku, sic všechno zaspí. Spánek ovšem jen předstírá, neřád jeden!
Slavnostní okamžik. Mocným fukem zháším dort do poslední svíce. Hasiči jsou odvoláni.

Pojďme zpátky k oslavičce. Ještě mě z těch bublin trochu třeští hlava. Ale kamery toho naštěstí mnoho nenatočily, vzniklo jen pár momentek, které ostatně vidíte okolo. Žádné skandální záběry nevznikly, poprali jsme se s tím s důstojností nám vlastní.

Francin z Kouzelné školky si bezelstně hoví na marcipánovém pažitu, aby byl v zápětí zasažen ostrým břitem a přetnut vejpůl. Dortík byl vůbec velká delikatesa, jenom se po něm zaprášilo. František též, lepšího panáčka jsem nejedla.

Jako obyčejně se jedlo, pilo, bylo veselo a rozbalovaly se dárky. Že jich zase bylo, všem moc a moc děkuji! Sama dobře vím, jak je těžké vybrat dárek, který by se líbil a zároveň nezruinoval rozpočet dárce. Ale ruku na srdce, trochu jsem postrádala činčilu, jízdní kolo a kuchyňku pro panenky. Kde jsou?

Konečně psíček. Tak moc jsem si ho přála! Ruce, nohy jako strunky, místo očí fotobuňky. A jeho jméno je... Hubert?
Plosím, pšidat doltíček, mňam. Doblůtka.

No ještě že tu máme za chvíli Vánoce a potom 6. narozeniny a pak zase Vánoce a 7. narozeniny a dál a dál. Život je geniálně jednoduchý, když se stále opakuje. Opakování je matka moudrosti a pan Soudný je otec soudnosti. Mějte se krásně a čtěte si básně... Zdraví Veru, t.č. 5 let

Ufff. Byl to mazec. Jsem na dlouhou dobu společensky vyčerpaná. Ještě poklidit, vyvenčit psíčka, poskytnout pár rozhovorů do bulvárních plátků, umýt se a do hafan. Teda do hajan!

Velký den

22. října 2017 v 8:00 | Rodiče |  Videa
Milá Verunko,

dnes je to na chlup neuvěřitelných pět let, co si se vyklubala na svět, v jedné hezké porodnici u řeky Vltavy. Přejeme ti tedy popáté všechno nejlepší k narozeninám, ty naše krásná, šikovná a hodná holčičko!

A jelikož tvoje pověst a sláva přesahuje hranice našeho pozemského světa, vědí o tobě dokonce už i v pohádkové říši. Natočili video gratulaci, kterou zasílají...



Kam dál