Smíchov v Nuslích

18. června 2017 v 8:00 | Verunka |  Videa
Je to zkrátka stará vesta, že smích je kořením života. A kudy teče, tudy léčí. No, tak to u nás doma někdy vypadá jako u báby kořenářky nebo v léčebně. Nevěříte? Nabízím zbrusu nový počin Studia Filousek. Ti později narození už asi neví, co či kdo to vlastně je, tak to je mi jich vážně líto. Ale jak říká sama velká Bible: "Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno." Zkuste samostudium tohoto blogu Smějící se.

Tradičně se nejedná o prosté home video, ale o malou artovku. Na vlastní oči se můžete přesvědčit, jaký je můj bráška Vítek raubíř. Za dlouhých zimních večerů spolu vedeme nekonečné debaty o tom, kdo koho vlastně rozesmává*. On mě nebo já jeho? Každopádně se malinko ztrácím v tom, kde bydlím. Na Smíchově či v Nuslích? Ups... Překvapený Ať Vám následující video dělá radost za chmurných dnů i v těžkých chvílích.

(* chtěla jsem napsat rozesmívá, ale bylo to vyhodnoceno jako chyba. Zní to strašně, co?)


 

Gratulujeme

15. června 2017 v 11:01 | Rodiče |  Články
Milý Vítku,

přejeme ti všechno nejlepší k tvému prvnímu svátku. Málem bychom na tebe úplně zapomněli. Přece jen je to pro nás ještě horká novinka. A tak si budeme pamatovat, že po narozeninách dědy Jeffa má svátek Vítek Kvítek!


9+1

7. června 2017 v 8:00 | Vítek |  Články
Ahoj, tady je Vítek.

Máte pocit, že dnešní den je úplně obyčejný a bezvýznamný, prostě jeden z mnoha, jakých jsou v životě tisíce? Rád bych Vás vyvedl z omylu. Dnešní den je jedinečný tím, že 9+1=10. Pořád nic? Tak začneme tou devítkou, nabízím koláž devíti fotografií z mého vývoje:


(A desátou fotografii, čerstvou, včera pořízenou, najdete o pár řádků níž.)

Správně. Dneska je mi přesně deset měsíců. Já vím, pořád to není celý rok. I táta by řekl, že chlazená dvanáctka strčí jakoukoliv desítku do kapsy... Ale mně se desítka líbí a chci si jí oslavit. Cejtím, že už jsem velkej kluk. Jasně, pivo mi ještě nenalejou a do kina na filmy pro dospělý mě taky nepustí, jenže...

Zkrátka, když jste v životě pořád hrozně mrňaví, dokonce ze všech nejmenší, tak jste rádi za každou příležitost, kdy můžete povyrůst. A to je právě dnes. Tak mi to přejte. Vždyť i prstů na rukou je deset, to už vím! Smějící se


Tákže milánkové, příští měsíc si dáme pauzu a já se Vám ozvu zase na 1. narozeniny. Tímto předávám slovo své drahé sestričce Verunce. Mějte se famfárově! Mrkající
 


Červnový raport

3. června 2017 v 11:21 | Verunka |  Články
A máme tu červen! Ve čtvrtek byl navíc Mezinárodní den dětí a u nás ve školce jsme celé dopoledne sportovali a soutěžili v různých disciplínách. Bylo vítězů, ale nikoliv poražených. Krásně jsme si to užili a to nás na konci měsíce ještě čeká výlet za hodnými včelkami na Karlštejn.

Hodné jsou proto, že mají rády malé děti a nepoužívají žihadla ani v případě velkého rozčílení. Tedy jejich rozčílení. My, děti, se zpravidla rozčilujeme jen v přítomnosti rodičů. Jsem moc zvědavá, jestli mě některá ta potvora bodne. Hodně spolíhám na svoje přesvědčovací schopnosti, tak snad se to obejde bez žihadel.

(Zasejc jsem si nechala něco namalovat na ksichtík, však víte, jak to miluju!)

Jinak jsem moc ráda, že už je venku takové teplíčko a já můžu neomezeně konzumovat všelijaké mražené pochoutky. Vždyť to mám napsané i na tričkách: I DREAM OF ICE-CREAM nebo ICE-CREAM KISSES. Rozhodla jsem se, že letos ochutnám všechny zmrzliny, nanuky a polárkové dorty, které se u nás v okolí prodávají. Od Vánoc jsem naspořila nějaký ten peníz, no bude to něco málo přes dvě stovky, tak doufám, že to bude stačit...

(Mlsáme s kamarádkou Aničkou. Sdílí se mnou nadšení pro zmrzlé čínské pandy. Chutnají skvěle!)

Malý Vítek zatím papá a roste, no a příští středu oslaví již desáté jubileum. Připadá mi to jako by to bylo teprve včera, když Vítka rodiče přivezli z porodnice a už to bude za 2 měsíce rovný rok! Jen doufám, že se Víťa do oslavy svých narozenin naučí alespoň sedět. Zatím to vypadá, že z něj bude věčnej ležák.

(Vzácný exemplář Vítka křupinkového - Vitus puffus. Zde mladý, ještě nedospělý samec)

Co je však pro nás doma velmi nepříjemné, že se Vítek rozhodnul vyhlásit válku spánku. Bojuje s ním všemi možnými dostupnými prostředky. Posuďte sami, pondělí - budíček ve 4:30, úterý v 5:00, čtvrtek první budíček v 1:30 a další ve 4:55, pátek v 5:30, v sobotu (zaplať pánbůh) jen v 6:00. Mezi to samozřejmě nepočítám takové to drobné noční zakňourání, vyžadující pohlazení či nasazení dudlíku.

Během dne potom Víťa spí jen dopoledne, odpoledne už spánek důrazně odmítá a je značně podrážděný. Nejhorší situace je večer před krmením, kdy Vítek pouze leží na břiše jako ryba a vříská. Připisujeme celou situaci nenadálým vysokým jarním teplotám a doufáme, že s jejich odchodem se vše vrátí do normálu.

Tak to jen tak pro začátek června, zase se ozvu, kdyby se dělo něco mimořádného. Verunka Líbající

P. S.
Jinak s Víťou stále čekáme na dárky od Vás ke Dni dětí. Zatím nic nedorazilo, tak snad budou ještě na poště. Já to vydržím, ale co Vítek? Nevinný

Klaunčina zpověď

21. května 2017 v 23:06 | Verunka |  Články
Hele lidi, na chvíli jako necháme Vítka stranou a já Vám budu povídat zasejc něco o mně, ju? Prostě takovej milej, přátelskej pokec a k tomu pár líbivejch fotografií. Potřebuju se ventilovat a taky bych si ráda zaktualizovala svůj mediální obraz.

Jedno je jasný, už nejsem žádná malá holčička, jak si mě možná někteří z Vás pamatují. Narozeniny, už páté (to se snad v mém věku může prozradit), jsou ještě v nedohlednu, ale já cítím, že rostu a spěji. Všechno je mi najednou malé, staré hračky mě už nebaví a občas dokonce dostávám od života první, byť drobné, políčky Smějící se.

Nevím, jestli jsem Vám už stihla sdělit, že miluju zmrzlinu. Snědla bych jí klidně kbelík, kdyby mi ho někdo koupil. Tati? Mami?

Nejvíc mi vadí, že už nejsem pro mámu s tátou jednička. Teda ne že by mě neměli rádi, to ne, ale musím se najednou dělit o veškerá privilegia se svým bráchou. Mám pocit, že už na mě nemají tolik času, jako dřív. Pořád tancujou kolem toho prcka. To je pak těžký udržet slzičky na uzdě a nebejt citlivka. No hele bulim skoro pořád. Ale když je nouze nejvyšší, pomoc přátel nejbližších. Anička a Terezka mě podrží. Čas od času zajdeme na jedno (limo) do cukrárny, nebo na hřiště.

U nás ve školce ctíme tradice, svátky a oslavičky. Koncem dubna jsme pálili čarodějnice (ty učitelky za mnou). Ani moc nekřičely.Týhle fotce říkám "RHAPSODY IN PINK", ale jinak je to momentka před odjezdem na kurz flétničky. Sem tam mi někdo hodí pár drobných.

Jinak dřu jako kůň. Proháním koloběžku, každý týden chodím na píšťalu, ve školce polidšťujeme hlínu (keramickou), do toho tancujeme a zpíváme. Vlastně nejdříve socháme a potom jucháme (máme to totiž ve stejný den). Ale co by to bylo za školku, kdyby si tam člověk nemohl pořádně zabékať! Jen ten kostelíček mi chybí.

Chodila jsem totiž kdysi do sboru, byla to nádhera Líbající. Dneska už mi zbyly jenom vzpomínky a pár videí na telefonu. Doma se mi smějou, nemají pro věci duchovní žádné pochopení. A já bych tak ráda zase zapěla: Hale halelůja, háálelůjá. Smějící se

Setkání s plechovými zvířátky. Sednout si na jelínka mi tatínek nedovolil. Prý by se mohl se mnou ulomit. Tak jsem si osedlala koloucha. Ach jo, to je NUDÁÁÁ!

A jelikož jsou prázdniny za rohem, napište mi, kdy chcete, abych k Vám přijela na nějaký ten týden. Ale to Vám povídám, koukejte mi vymyslet pořádný program! Za odměnu Vám něco krásně zazpívám (to já umím) a zahraji na nástroj. Na výběr máte: flétnička - piáno - triangl - buben.

O Vítkovi

14. května 2017 v 8:00 | Verunka
Pár slov o mém bráškovi, který nedávno oslavil 9. měsíc. Už to není žádné malé miminko, bez půl kila 11 kg a téměř 80 centimetrů. Roste z něho pořádný chlap a neustále přepisuje naše rodinné statistiky. A to nikdo z nás nebyl žádné tintítko...


Skoro to u nás vypadá jako v pohádce o Otesánkovi. Tatínek raději chodí spát s motyčkou. Prý kdyby ho Vítek náhodou spolknul. Víťa totiž papá moc rád. Dokonce už dorostl do takových rozměrů, že jsme mu museli vyměnit hlubokou korbičku za sportovní kočárek, i když se ještě neumí ani posadit!

Co se týká pohybu, chová se náš Vítek vůbec zvláštně. Pokud je v jeho okolí věc, na kterou nedosáhne žádnou ze svých končetin, neplazí se, ale válí sudy a dostane se tak ke kýžené věci tímto komickým způsobem. Záhadné jsou i jeho pohyby rukama téměř u všeho (u jídla, v kočárku, v lehátku i v postýlce), jako kdyby přidával plyn na řídítkách motorky. Můžeme se jen domnívat, k čemu slouží a co se nám tím snaží sdělit. Zřejmě výsledky nadcházejících parlamentních voleb.


O verbální komunikaci a solidní slovní zásobě nemůže být také ani řeč. Kromě neuvěřitelně silného vřískání a ječení (správně by se slušelo napsat plakání, ale při obyčejném pláči vám obvykle ušní bubínky ani skla v oknech nepopraskají) si Vítek rád tu a tam zazpívá (tedy zahouká) či se pokouší o náznaky mluveného projevu, zatím jen formě ta-ta-ta a de-de-de-de. Zkoušeli jsme dokonce tyto fragmenty rozkódovat pomocí Morseovy abecedy, ale nedobrali jsme se kloudných výsledků.


Jinak je ale Víťa náš miláček a hlavně moje živá panenka Usmívající se. Snažím se pomáhat, kde můžu. Přebaluju, chovám, krmím, vozím kočárek, samozřejmě v rámci možností. Pochopila jsem totiž, že mým úkolem je Vítka královsky pobavit. Nevím čím to je, ale mám dar ho rozesmát, i když kolem něj třeba jenom poskakuji. Zřejmě tuší, že jsem do budoucna jeho nejbližší spojenec ve společném boji proti rodičům S vyplazeným jazykem. Pořád by jenom poroučeli, ukliď si po sobě, běž se umýt, vypni tu televizi, běž už si lehnout do postele... Ach jo, to je NUDA!

Galerie

9. května 2017 v 14:36 | Milan Knížák |  Články
Máme tu krásné (i když poněkud chladné) májové pondělí a zároveň naší nepravidelně pravidelnou rubriku, ve které Vám představujeme Verunčiny malůvky, kresbičky, ilustrace, obrázky a obrazce.

Již dříve jste měli příležitost seznámit se s její ranou tvorbou (zhruba mezi 3. a 4. rokem), odborně okomentovanou kolegou Dvořákem. Pro ty, kteří snad tuto možnost neměli, přikládáme odkaz na onen článek.

Verunka se samozřejmě nevěnuje pouze kresbě, nýbrž i modelování (nikoliv modelingu!) a tvorbě rozmanitých keramických výrobků. Dnes se ale budeme věnovat především jejím mistrným karikaturám. Jedná se o jiskřivé parodování pestrého a někdy až groteskního světa, ve kterém se tato malá umělkyně už nějaký čas pohybuje.

První kresba znázorňuje její nejbližší (jak jinak, jsou to nejčastější oběti umělčina výtvarného tryskání), tedy maminku, tatínka a brášku Vítka:

Zátiší s kočárkem (autor: V. Čermáková)

Postavy jsou geniálně proporcionálně vyvedeny, všimněte si, jak matka vystupuje, díky své velikosti, jako hlavní postava obrazu, zatímco otec je jen jakýsi ptáček-vrabeček. Autorka tím vyjadřuje svůj obdiv a poděkování osobě, která jí přivedla na tento svět. Matka je oděna do překrásných šatů, téměř jako princezna, a ačkoliv pouze tříprstá a téměř bez vlasů, působí velice autoritativním dojmem. Otec, zde symbolicky jenom s jednou rukou, je vybaven třemi vlasy (zřejmě analogie s dědem Vševědem), které mu matka ještě nestihla vyrvat. Nemůžeme si tak nevšimnout Verunčiny inspirace českými pohádkami.

Centrální část kompozice zaujímá bratr Vítek v kočárku, ze kterého vystrkuje pomyslné růžky v podobě pavoučkovitých nohou. Kočárek zdobí symboly srdce a květiny, jež najdeme téměř na všech Verunčiných dílech. Vyjadřují její lásku ke květinám a všemu živému.

Bohužel již zde nemáme prostor rozebrat další detaily tohoto skvělého obrazu, např. volbu použitých barev, stínování, švihácké provedení bot u dospělých postav, či tzv. rámovou linku, která je opět neodmyslitelně spjata s Verunčinými obrazy.

Ještě velice stručně pár slov k dalšímu dílu:

První vlaštovka (autor: V. Čermáková)

Jedná se o auto portrét, ovšem nikoliv Verunky, nýbrž brášky Vítka jedoucího v autě, proto auto portrét. Že se jedná o Vítka, je patrné z jediného zubu, který se bráškovi vyklubal právě v době pořízení malby. Na této kresbě je patrný autorčin umělěcký vývoj. Postava má již čtyři prsty, nemá boty a na obrazu chybí symbol srdce. Všimněte si také, že pravé chodidlo je nepatrně delší, než levé. Proč je tomu tak, to si povíme až příště a zároveň si ukážeme nějaké další výtvory této nadějné autorky.

Malý kvíz

2. května 2017 v 8:00 | Verunka |  Články
Zdravím při květnu. Dnes jsem si pro Vás připravila dva snímečky, které dělí zhruba jeden měsíc. A dovolím si hned na úvod záludnou otázku, najdete na nich pět rozdílů?


Samozřejmě je to bundička. Konečně se oteplilo natolik, že mohu dát svému zimníčku sbohem a odložit jej do skříně. Dále jsou to nové boty, tedy komfortní sportovní obuv světové značky. Za třetí je to jarní sestřih, který vy ovšem nemůžete okem zahlédnout, neboť je schován pod pleteným kastrolkem, ehm čepičkou.

Pak tu máme drobnou elegantní ozdůbku na nehtu palce u nohy, to asi taky neuhádnete. Ale hlavně je to zcela nový, luxusní jednostopý povoz, zvaný KOLOBĚŽKA. Nejedná se již o žádný pochybný hybrid mezi skůtrem a odrážedlem, jež jsem doposud vlastnila. Je to opravdická kolobrnda!

Musela jsem být už asi hodně otravná, když se mi ji rodiče rozhodli pořídit. Ale ona to byla vlastně náhrada za dětské kolo, na kterém mi to moc nešlo (hlavně kvůli tomu, že mi bylo malé Zamračený).

Koloběžka je krásně bílá s červenými nápisy, široké pneumatiky úžasně tlumí veškeré nerovnosti. Mojí oblíbenou růžovou barvu reprezentuje rozkošný zvonek na řídítkách a vše doplňuje zelený plyšák pro štěstí.

A pokud by Vás náhodou zajímalo, jak se na takové kolobrndě jezdí, jukněte na následující video, ve kterém můžete pohodlně nastudovat techniku jízdy. Pro jistotu opět přikládám odkaz na You Tube, pokud by vše nefungovalo, jak má.



Hlásí se V-tec

25. dubna 2017 v 8:00 | Vítek |  Videa
Dobrý den. Jsem tady správně na Verunčině blogu? Vypadá to tu nějak opuštěně. Byl jsem požádán o malý příspěvek, jelikož se tu prý několik měsíců nic neděje a skalní fanoušci se snaží domoci kvalitních článků, videí a jakýchkoliv informací vůbec.

Pojďme tedy společně opět začít komunikovat. Pokuste se dnes vynechat další díl Vašeho oblíbeného nekonečného seriálu a pokochejte se raději pohledem na švarného jinocha. Já slibuji, že to není tento rok naposledy Smějící se. Jdete do toho se mnou?


Bohužel, z jakéhosi, mně neznámého, důvodu nefunguje vkládání videí ze stránek Youtube.com a tak prosím použijte následující odkaz Mrkající:




Pour féliciter 2017

2. ledna 2017 v 22:35 | Verunka |  Články
Moc Vás všechny v novém roce zdravím a ráda bych Vám popřála hodně štěstí a zdraví, ať se Vám daří v soukromém i pracovním životě a ať Vám prostě všechno vychází tak, jak zrovna potřebujete.

A když už jsme u toho nového roku, musím ještě zmínit konec toho starého. Se slavením jsme to na Silvestra moc nepřeháněli a raději jsme se vydali za kulturou, do centra Prahy.


Poprvé v životě jsem navštívila "Zlatou kapličku" a musím říct, že to byla pecka. Ačkoliv se jednalo o balet a nikdo z účinkujících nevydal za celé představení ani hlásku, byl to velkolepý zážitek.


Krásná hudba, kostýmy, úžasné výkony tanečníků. Prostě P-E-R-F-O-R-M-A-N-C-E!


Snad jste konec roku prožili podobně vzrušujícím způsobem....


* * * ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2017 * * *

Kam dál