Návštěva

Včera v 14:59 | Verunka |  Články
Ve středu jsme u nás měli velmi milou a velmi vzácnou návštěvu. Přišel za námi sám Mikuláš! Přišel s andělem a čertem na guláš. Guláš jsme ale zrovna nevařili a tak nedostali nic. Doufám, že nás za to někde nepomluví.


To já jsem dostala. Asi si myslíte, že od čerta řetězem na holou, co? Chyba lávky. Řekla jsem básničku a Mikuláš mě obdaroval balíčky dobrot a nějakými drobnostmi. Ráda bych zmínila kvalitní hi-fi sluchátka v mé oblíbené růžové barvě.


Mikuláš samozřejmě přinesl i balíčky pro Vítka, ale ten se někam rychle ztratil a tak jsem musela jít fasovat podruhé. A zase chtěli nějakou básničku. No, něco jsem v hlavě vyhrabala, ale zaplať pánbůh, že jsem nemusela recitovat i za mámu a za tátu.


Příště je na řadě Vítek a bude přebírat dárky i pro mě. Ostatně on sám o návštěvě Mikuláše prohlásil: "No trochu jsem se možná bál čerta a schovával se mámě pod sukni, ale s výslužkou jsem spokojený. Téměř všechno bylo k jídlu. A to je dobře! Přál bych si, aby k nám Mikuláš chodil každý týden. Ovšem bez čerta." Tak uvidíme, jak se pochlapí! Smějící se
 

Reklama

20. listopadu 2018 v 8:00 | Verunka |  Články
Trocha reklamy nikdy nikoho ještě nezabila a tak bych vám dnes ráda doporučila kojeneckou vodu, na které jsme s bráškou oba vyrostli. Životodárný pramen, prýštící z nitra záběhlické hroudy, je nasycen nejen uhlohydráty, uhlovodíky a uhlobarony, ale i obrovským množstvím zkapalněné lásky, bez které se žádné malé dítě neobejde!

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *


* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Voda je k dostání ve velkém i malém balení u všech dobrých prodejců.

(R)evoluce

17. listopadu 2018 v 15:26 | Verunka |  Články
Sláva, už vím, co je to ta evoluce. Mohla by to být i revoluce bez "r" (když dnes máme ten svátek 17.11.), ale já moc dobře vím, že je to vývoj. Vím to vím, heč. A víte to i vy? Ne? Tak se posaďte, já vám to vysvětlím na příkladu, přímo na sobě. Evoluce je postupný proces vyvíjení se, učení se, zjednodušeně přechod od něčeho jednoduchého k něčemu složitějšímu. Prostě z bodu A do bodu B, a tak dál...

Bod a) byl v mém případě úplný začátek, Homo Tresrotas neboli člověk tříkolkový. Nemehlo, které se sotva udrží na pohánědle vyvedeném sice v krásných barvách, zato s tisícem různých pomocných koleček, takže pohyb vlastní silou je prakticky nemožný. A o estetickém zážitku už nemůže být vůbec řeč. Tímto obdobím si prošel asi každý z vás a rádi jste na něj pozapomněli. Proto se o něm nebudu dlouze rozepisovat ani já.


Dostáváme se do bodu b), Homo Tresrotacurreres neboli člověk tříkoloběžný. Pozor! Může se zdát, že oproti předchozí fázi se toho mnoho nezměnilo, ale opak je pravdou. Ubylo jedno kolečko a místo sezení se stojí na jedné noze. Ta druhá mohutným odstrkem uvádí stroj do pohybu. Změna směru pohybu kolobrndičky se provádí tlakem na řídítka, k zastavení se používá "patička", případně lze v nouzi zastavit i pádem na bok. Kromě kolečka jsme vývojem totiž přišli i o funkční brzdu. Jak sami vidíte, evoluce vždy nepřináší jenom výhody.

Dalším milníkem je bod c), Homo Rotacurreres neboli člověk koloběžkový (v angličtině se setkáváme s termíny kolobrndman a kolobrndwoman). Tato fáze přináší více pohodlí, ale vyžaduje i více fortelu. Jezdí se jen na dvou kolech (opět o kolečko méně), ale stále to ještě není ono. K dispozici jsou jedna či dvě plnohodnotné brzdy, jelikož s tímto strojem je možné dosahovat i vyšších rychlostí (zhruba do 300km/h). S láskou vzpomínám na všechna ta místa, která jsme s mojí Bílou paní (v originále White Lady) navštívily. Ani jsme se nestihly rozloučit a už mi jí někdo prodal. Zkrátka jednoho dne zmizela...


A místo ní jsem objevila něco, díky čemuž jsem ve své cykloevoluci dosáhla bodu d) a stal se ze mě Homo Rotaexercitus Equiem neboli člověk kolojezdivý. Na kole je už všechno opravdové, dvě kola zůstala a navíc přibylo komfortní sedlo, ráfkové brzdy, držák na chutné nápoje, barevné blikačky. Není to nádhera? Kruh se uzavřel, jsem opět na začátku. Musím se na něm naučit jezdit. Bohužel, letos už to asi nepůjde, alespoň teploty tomu zatím nenasvědčují. Tak mi držte palce, ať se moc nepotluču. Kdo by si potom s vámi povídal?
 


Dýňový komíšek

13. listopadu 2018 v 20:29 | Verunka |  Komiksy

Pohádka

4. listopadu 2018 v 22:34 | Vypravěč |  Články
V jednom malém a chudém království žila princezna s kouzelným jménem, Verunka. Tedy to jméno vlastně ani tak kouzelné nebylo, spíše ta holčička.

Když se narodila, sešly se u její kolébky tři sudičky (jak jinak). První jí dala do vínku nadpřirozenou krásu, druhá přidala nevídanou chytrost a ta třetí, mrcha jedna, prohlásila: "Verunka bude kouzelné dítko, které bude dělat rodičům jenom radost. Tedy až do jejích šestých narozenin, pak nastane rodičům peklo. Verunka začne odmlouvat, hádat se, rozčilovat se, válet se po zemi a vůbec dělat hrozné scény."

No a jak už to tak bývá, věštba se naplnila na 110%. Úderem šestých narozenin se z hodné a milé Verunky stala strašná bestie, která pila krev svých rodičů a všelijak je týrala a mučila...

Ale to už by byl námět na horor a my chceme přece pohádku, ne? Tak tedy, jednoho krásného říjnového odpoledne...


Jak se na princeznu sluší, dostala Verunka k narozeninám pohádkový, několikapatrový, bohatě zdobený dort. Cukrářský skvost osvětlovalo šest mohutných, barevných, voskových loučí. Ale ani s nimi neměla Verunka problém a zhasila je jediným mocným fukem. Vzápětí následovalo tajné přání, které nesmí býti nikomu vyjeveno, jinak by se nevyplnilo!


A došlo i na přípitek, nejprve s královskou rodinou a poté i s poddanými. Všechny přítomné bavil podkoní Vítek, který u dvora čas od času vykonává drobné pomocné práce, výměnou za něco malého k jídlu. Vítek, ač duchem na úrovni dvouletého chlapce, nezkazí nikdy žádnou legraci a ještě kupu dalších přidá. Vítek je také Verunčiným velkým obdivovatelem.


Oslava byla v plném proudu, a jak už to zámcích bývá, žaludky se plnily vybranými pokrmy, hrdla se prolévala kvalitní kořalkou. Zámecká kapela hrála bez ustání, tančilo se a bavil se snad i ten poslední obyvatel našeho království.

Pozdě večer se pak všichni odebrali do svých, více či méně, honosných loží a uložili ke spánku své různě staré kosti. Ale ať mladí či staří, bohatí či chudí, ženy či muži, všichni spali jako nemluvňata. Jakoby ani netušili, co je čeká podle starého proroctví... DOBROU NOC!

Reklamní okénko

23. října 2018 v 8:00 | Verunka |  Články
Sotva jsem se oklepala z narozeninové opičky, už jsem tu zase. Nebojte se, z nealko sektu ještě nikdo na otravu alkoholem nezemřel. Možná se mi sem podaří umístit i pár zdařilých fotografií z oslavy, tedy pokud najdu negativ.

Dnes jsem tu kvůli něčemu jinému. Ráda bych vám představila mladého, schopného a hlavně šikovného člověka, kterého jsem nepotkala v ZOO, nýbrž na houpačce. Jeho jméno vám bude možná připadat komické a vymyšlené, ale je opravdové. Jmenuje se Fridolín Malý, a ač malý vzrůstem, jeho schopnosti a vůle jsou obrovské.


Jak jsem naznačila v úvodu, potkali jsme se na dětském hřišti, jelikož Fridolín zbožňuje bezmotorové houpání. Tam jsem také objevila jeho vášeň pro kutilství a opravy všeho druhu. Byl až legrační v těch svých bleděmodrých montérečkách, napěchovaných kladívky, šroubováky, kleštěmi, klíči a bůhví čím ještě. Během houpání z něj dokonce tyto věci v nepravidelných intervalech odpadávaly. Bohužel i na mou hlavu.


Fridolín mi ve slabé chvilce vyprávěl o svém nelehkém dětství. Nikdy nepoznal otce (i přesto dodnes používá označení "daddy´s constructer"- viz foto) a aby mohl být doma užitečný, musel se naučit mnoha řemeslům. Raději vás nebudu obtěžovat dalšími detaily jeho pohnutého života, jelikož se jedná o mimořádně smutný příběh. Zmíním snad jen to, že ne vždy usínal s plným žaludkem a v zimě často chodíval v záplatovaném zimníčku a bos! Avšak stejně tak, jako nouze naučila Dalibora housti, stal se z Fridolína mistr svého řemesla.


Pokud vám tedy doma kape kohoutek nebo slepička, uniká plyn, nesvítí elektrika, máte oprýskaný či rozklížený nábytek, nefunguje vám televizor nebo lednička, je pro vás Malý Fridolín onou pověstnou krabičkou poslední záchrany. Jen mu zavolejte. Uvidíte, že spokojenost bude na obou stranách.

Verunka slaví

22. října 2018 v 8:00 | Celá rodina |  Komiksy

Podzim čaruje

15. října 2018 v 23:27 | Verunka |  Články
No tak dobře, píšete si o to, máte to mít. Na vaše četná přání jsme pro vás vytvořili vskutku velkolepou podzimní koláž. Jejím autorem není nikdo jiný, než slavný Hieronymus Bosch. Nazývá se to Zahrada jablečných rozkoší. Vzhledem k našemu skromnému rozpočtu se však nejedná o onoho slavného malíře (ten už stejně nežije), nýbrž o něco méně slavného výrobce vrtaček a pracovních nástrojů.

Mistr si, i přes velké pracovní vypětí, odběhnul od výrobního pásu, aby nás s Vítkem vyvenčil, promiňte zvěčnil a udělal tak velikou radost všem našim fanouškům...


Velkoformátové obrazce v cenách již od 1.000 EUR objednávejte v našem e-shopu. Skvělý stylový doplněk do každého bytečku.

Sourozenecká

12. října 2018 v 23:03 | Verunka |  Články
Zdravíme vás s nadcházejícím podzimem, původně jsme plánovali nějakou společnou, romantickou fotografii u spadaných jablíček, ale nějak nebyl čas a jablíčka nám mezitím shnila. Další variantou byla fotografie u nuselských psích bobků (těch je letos taky dost), ale ta nám přišla jaksi nevkusná.

A tak nás tu máte každého zvlášť. V+V


Verunka v krásných, nových šatech a se svým oblíbeným bubli-fuckem. Nesmí chybět decentní kabelička s kočičí hlavou, ta se už na fotografii nevešla. Ale je úžasná! Vlastně obě, kabelka i Verunka. "Šaty prostě miluju," říká Verunka, "nejraději bych v nich i spala. Mám jich několik a chci další! Bohužel, každá paráda něco stojí a tak si musím vydělávat jako potulná flétnistka. Teda, ne že by mě platili špatně, to ne, ale nějak pro samé zlobení, vztekání a hádání se nemám na hraní čas. A když se mi konečně podaří uspořit libru či dvě, tak si koupím nějakou blbost a nemám zase nic. Ten život je tak zatracně složitej, ach jo!" Verunka to s tím zlobením možná trochu přehání, není to tak zlé. Nezlobí o nic víc, ale ani o nic míň než ostatní děti v jejím věku. Ovšem na tu flétničku by mohla hrát častěji...


Vítečka fotograf zastihl na nádraží, jak jinak. Je to takový náš malý "ajznboňáček". Miluje vláčky, hrozně rád se v nich vozí a zbožňuje modré oblečení. Vláčky pro Vítka představují vrchol lidského umu. Je v nich plno dvířek, "tůtek*", okýnek a některé vláčky mají dokonce i hajzlíky v nerezu. A vy moc dobře víte, jak Vítka toalety přitahují. Ovšem tento zájem má čistě vědecký podtext. Vítek zkouší přijít na kloub tomu, jak my, velcí a dospělí, dokážeme komfortně fungovat bez jednorázových plen. A v poslední době se mu to daří i díky pokusům na vlastním těle. Po velkém přemáhání je někdy schopen na záchodě vycedit i pár kapek. Neil Armstrong by to asi zhodnotil jako: "Malý krok pro lidstvo, ale obrovský skok pro tohoto človíčka." Smějící se

To jsou tedy zhruba novinky pro toto období. Pevně věříme, že přineseme i další zajímavé informace z událostí, které se teprve chystají. Zmiňme namátkou například pouštění draka, ruční výrobu skřítka Podzimníčka či oslavu Verunčiných narozenin, které se kvapem blíží! Dnem D je 22.říjen a budou to už její šesté! To snad pro ty, kteří v dnešní uspěchané době ztratili přehled.

* Mimochodem, někteří z vás se pídí po významu slova "tůtka". Je to v podstatě knoflík, vypínač nebo taky čudlík, zkrátka cokoliv, co jde zmáčknout. Tenhle výraz hrozně rád používám. Myslím, že to perfektně vystihuje to, jak ta věc funguje. Tak to jen tak pro pořádek. Ahoj Vítek!

Konec velkých prázdnin

2. září 2018 v 22:00 | V+V |  Články
Je neděle večer. Dneškem končí doba prázdnin a dovolených a od zítřka už jede většina z nás zase na plný režim. Co na to ti nejmenší? Dejme jim slovo...


VERUNKA:
Letošní prázdniny byly moc prima. Bylo krásně teplíčko, to mám ráda, a zažila jsem úžasné chvilky s oběma babičkama. Navíc mám pocit, že si to užily i babičky se mnou. Snad se nemýlím. Ráda na to vzpomínám a kreslím o tom pěkné obrázky. Já vůbec ráda kreslím. Tužkou, pastelkama, fixama i vodovkama. A musí to být veselé. Třeba když bude zvýšený zájem, zase sem něco nahraju a sami uvidíte...

Kromě toho jsem samozřejmě chodila i do školky, ta naše byla bohužel zavřená a tak jsem chodila do sousední. Byla tam spousta nových tváří, ale s tím já se umím popasovat, jsem už přece velká holka. Paní učitelky na nás byly moc hodné a skvěle tam vařily. Kuchařky, ne učitelky!

Ale jak říká tatínek, nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. A tak kromě toho, že to u nás v Nuslích díky totální rekonstrukci vypadá jako po světové válce, opustila mě moje nejlepší kamarádka Anička. Nebojte se, nic se jí nestalo (Gott sei Dank!), ale dlouho mi vyhrožovala, že se odstěhuje s rodiči do domečku a už se tak stalo Plačící. Ve školce budu zítra už bez tebe, Aničko. Budeš mi tam moc chybět.

Já tvrdím, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být lépe. A jelikož má být v září poměrně slušné počasí, hned zítra si zajdu na jedno točené do kelímku. Ne pivečko, ale eskymo! Takové, jaké vidíte nahoře na obrázku. A nyní předávám slovo svému bratříčkovi.


VÍTEK:
Prázdniny moc fajn. Teplo. Vítek hodně zpocený. Ale šťastný. Jezdit v kočárku jako páááán! Taky houpy houpy. To mít nejraději. Zvláštní, že lidi co houpat Vítek, houpy houpy moc nemilovat. Nevadí. Vítek je naučit milovat houpy houpy. Potom už naždycky jenom houpy houpy! Jen tehdy Vítek moc šťastný.

Vítek už umět hodně věcí. Pár slov, jak vy moci vidět a číst. Taky hodně pohyb a vztekání. Vztekání mnoho. Ale bude líp. Jenom ty plenky. Bez nich problém! S plenkama Vítek móóóc šťastný.

Vítek taky hodně velký a těžký. Nové oblečení a botky, protože staré už těsné a nepohodlné. Předtím Vítek dlouhé vlásky, potom paní šmyk šmyk, teď Vítek fešáááák! Jako na fotografii.

Jeden krásný slunečný den, Vítek NAROZENINY!!! Všichni ukázat, jak mít rádi Vítek. Vítek naměkko, jako vajíčko. Spousta slziček. Ne Vítek, to ostatní, od radosti! Radost, že mít Vítek. Vítek moc nerozumět. Raději by houpy houpy.

Prázdniny. To Vítek poznat moc dobrých věcí. Zmrzlinka. Meloun. Pivečko. Teď Vítek moc unavený. Hají (=HOWGH).

Kam dál