Sklapla piklsa, piksla sklapla ...

24. dubna 2013 v 12:45 | Němý svědek
... aneb, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne Smějící se.

Žila byla, kdysi, kdesi, jedna malá Verunka. A ta si hrozně ráda hrála na hrací dece. Co by se také na hrací dece dalo jiného dělat že? Měla tam, holčička zlatá, spoustu plyšových kamarádů, na které sahala, plácala do nich a také na ně houkala. Nožičkama se při tom opírala o hrazdičku tvořící součást konstrukce deky.


Se vzrůstajícím zaujetím pro hru Verunka stupňovala tlak na plastovou hrazdičku a ta se postupně ohýbala a ohýbala, až se deka převážila a celá past sklapla. Z Verunky se v tu chvíli stala obří palačinka naplněná lahodnou Veunkovou náplní. Místo breku naštěstí došlo jen k velkému údivu nad daným stavem věcí.


I takto si někteří jedinci dokáží zpestřit všední, nudné dopoledne. Dokonce by se zdálo, že si malá Verunka z celé události vzala ponaučení. Ovšem opak je pravdou ... Usmívající se

Hezký den!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Táta Táta | 24. dubna 2013 v 14:55 | Reagovat

Verunko, ty trdlo! :-)

2 Lucka Lucka | 25. dubna 2013 v 15:08 | Reagovat

Tak tenhle příběh je boží :-)
Klári, ty jsi se minula zaměstnáním, ty jsi měla být spisovatelka :-) Ale ještě není všem dnům konec :-)

3 Myšutka Myšutka | 25. dubna 2013 v 18:35 | Reagovat

To ale píšu já Verunka přece:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama