Přeji Vám hezký den,
konečně bych se s Vámi ráda podělila o zážitky z prázdninových dobrodružství. A že je
CO sdílet!
Letošní prázdniny totiž opravdu stály za to! Navštívila jsem všechny babičky i dědečky co mám, podívala se za hranice naší malé republiky a dokonce jela velkou zaoceánskou lodí (možná že to nebyla tak velká loď, ovšem pro mě to byl velký zážitek).
Ale po pořádku, začátek prázdnin jsme s mamkou strávily v jejím rodišti, ve Dvoře Králové. Tatínek nás tam vyvezl, aby měl od nás chvíli klid (a taky mohl dokončit nějaké drobné kutilské restíky v našem bytečku). Postupně jsem tak poznala všechny maminčiny kamarádky (a že jich bylo
), koupala se ve škopíčku u dědy na zahrádce a chodila za babičkou do školky, kde pracuje. Ostatně podívejte se sami.
Další prázdninový týden trávila celá naše povedená rodinka doma, v Praze. Většinou bylo krásné počasí (někdy až moc) a tak jsme podnikali výlety po okolí.
Rádi chodíme do parku (máme jich tu hned několik), nebo jenom tak brázdíme kočárkem Nusle.
V půlce srpna jsme se vydali na dalekou cestu do zahraničí, zamluvili jsme si totiž týdenní pobyt na zemědělském statku nedaleko rakouského města Mondsee. Cestou jsme se na den zastavili u dědečka v Příbrami, abychom nabrali sílu na další cestování. Na zahrádce bylo fajn, hlavně večer u vína.
Na cestu do Rakouska jsme si opravdu nemohli přát lepší počasí. V poslední době nám ale na naše přesuny až nějak podezřele často vychází tropická vedra. Naštěstí, máme moderní automobil a můžeme se ochlazovat. Vzhledem k tomu, že jsem ještě malinká a špatně snáším dlouhé cestování v autosedačce, jsme museli udělat pár zastávek. Ta první byla v Pasově, je to krásné město u řeky, s historickým centrem. Bohužel, asi i s historickým obyvatelstvem,protože tolik babiček a dědoušků na jednom místě jsem ještě za svůj krátký život neviděla.
V podvečer jsme s vypětím sil dorazily do Mondsee. Tamní jezero stejného jména je opravdu krásné a vypadá to tam skoro jako u moře (až na tu slanou vodu). Na koupání v něm si ale budu muset ještě nějaký čas počkat.
Na statku nás postupně přivítali pes Fritzek, 3 koťátka, kozlík Šikula se svou družkou, paní domácí a vůně kraviček z nedaleké stáje.
Ještě ten večer jsme se vydali na malý průzkum.
Objevili jsme například úžasný přírodní bazén, skluzavku, trampolínu a hlavně houpací síť, ze které jsem byla totálně unešená.
V půlce týdne jsme se vypravili na návštěvu za panem Mozartkem do nedalekého Solnohradu. Že prý tam někde bydlí a že bychom ho jako měli pozdravit. Město je to opravdu nádherné, skoro jako naše matička Praha.
Bohužel, pana Mozartka jsme už nezastihli, tak jsme se alespoň prošli historickým centrem a po malé svačince se vydali zpět na salaš.
O dva dny později jsme si zajeli k nedalekému Wolfgangsee (zase ten Wolfi) a udělali si "malou" procházku po místní stezce, která vedla vetšinou po břehu jezera.
Ani jsme nemohli uvěřit, že nejsme u moře, ale ve vnitrozemí. Tak krásně čistá a průzračná voda, písečné pláže, báječní němečtí turisté, no skoro jako u Baltu.
Zpátky už bychom takovou dálku asi neušli a tak jsme se rozhodli vrátit se parníkem. Super, super, super. Pěkně to tam houpalo (jako u mamky v bříšku) a foukalo. Já bych jezdila až do večera, ale museli jsme zpátky na statek a připravovat se na odjezd do Čech.
Cesta domů do Prahy už byla trochu nuda, ale těšila jsem se do své postýlky a hlavně na svoje kamarády a hračky. To bylo radostné shledání !!!
Konec srpna už trávíme doma tradičním způsobem, taťka chodí do práce a my s mamkou občas na vycházky, nebo si hrajeme. Tak snad už aby by byly zase nějaké prázdniny ...
JEN VÁS CHCI UPOZORNIT NA VIDEOREPORTÁŽ Z POBYTU V RAKOUSKU, KTERÁ SE JIŽ BRZY OBJEVÍ NA TOMTO BLOGU ! TĚŠTE SE A NAPIŠTE MI, CO SE VÁM ZDE LÍBÍ A CO NIKOLIV !!! TAK AHOJ AHOJ AHOJ
Verunka
Pořád čekám na zprávy a připomínky od Vás a nic nepřichází. No, je pravda, že jsem Vás v poslední době trochu zanedbávala, ale to se musí rozhodně změnit! Už na tom doma usilovně pracujeme.
.
. Co myslíte, vypadá dobře ne? 