Prosinec 2014

Pour féliciter 2015

31. prosince 2014 v 8:00 | Verunka |  Články
* * Přejeme Vám úspěšný vstup do nového roku 2015 a těšíme se na brzkou shledanou! * *


O Vánocích

29. prosince 2014 v 16:22 | Verunka |  Články
Nazdárek vespolek. Mrzí mě, že v době, kdy celý svět pátrá po ztracených letadlech, Vás tak trochu otravuji se svými záležitostmi, ale chtěla jsem se jenom ještě připomenout před koncem roku. Víte, jak to je. Sejde z očí - sejde z müsli Mrkající.

Takže tedy tak. Letošní Vánoce byly malinko jako TOUR DE JEŽÍŠEK. Hodně jsem cestovala. Nejdřív doma, potom k dědovi, potom k babičce, pak zase k druhému dědovi. Bylo to náročné. Ostatně, pohleďte na snímky:

Takhle to vypadalo u nás doma po návštěvě Ježíška.Na velký večer je potřeba se důkladně připravit a hlavně umýt!

Při rozbalování dárků se vždy snažím zachovat klid a dekorum.Při manipulaci s objemnými dárky (nebo pokud to situace vyžaduje) je potřeba použít ochranné pomůcky a prostředky.

Ještě společné foto s maminkou u stromečku (tentokrát ve DKnL).A kdo je proboha tenhle pán? Že by to byl sám Ježíšek?

Chtěla bych Vám moc a moc poděkovat za tu spoustu nádherných dárků, které jsem od Vás (vlastně od Ježíška) dostala. Doufám, že jste se moc nepřejídali a hlavně si pěkně odpočinuli, jak jsem Vám v minulém článku doporučovala. Určitě se Vám ještě před koncem roku ozvu!

Óda na činčilu*

26. prosince 2014 v 8:00 | Verunka |  Články
* (volně inspirováno koledou "Půjdem spolu do Betléma)

Půjdem spolu za činčilou,
kamarádkou mojí milou,
dudaj, dudaj, dudaj dá!

Činčilo, miláčku, chtěla bych tě zulíbati,
činčilo, miláčku, chtěla bych tě pochovat.

A ty táto někam zajdi,
pěkný zvířátko mi najdi,
dudaj, dudaj, dudaj dá!

Činčilo, miláčku, budem spolu vyrůstati,
činčilo, miláčku, chtěla bych tě trénovat.

A ty mamko už nemeškej,
domeček mi pro ni chystej,
dudli, tudli, dudli dá!

Činčilo, miláčku, budem velcí kamarádi,
činčilo, miláčku, nechci se už stresovat.

(Jen tak mimochodem, dostala jsem opravdu mnoho krásných dárků, za které moc a moc děkuji. Leč činčilu jsem opět ani k Vánocům nedostala! Ach jo Nerozhodný, snad příště).

Šťastné a veselé

24. prosince 2014 v 8:00 | Verunka |  Články
Všichni moji milí a blízcí,

vy, které důvěrně znám i vy, kteří jste náhodou zabloudili na tyto stránky, ráda bych Vám popřála šťastné prožití vánočních svátků a bohatého Ježíška. Vím, je to trochu klišé, ale doufám, že od mě to zní alespoň trochu upřímně. Přeji Vám také pohodu, klid a pokud možno si odpočiňte od každodenních starostí. A věnujme i malou vzpomínku těm, které máme rádi a se kterými nemůžeme na Štědrý večer být.

* Verunka *

(S kamarádkou Aničkou v NC Arkády v Praze)



I my se připojujeme k Verunčině sváteční zdravici a přejeme Vám krásné Vánoce!
* Klárka+Filip *




Akvárium

21. prosince 2014 v 8:00 | Verunka |  Články
A tak se stalo, že se u nás jednoho dne objevila tuze zvláštní věc. Jakási velká skleněná krabice, do které táta nejprve nasypal písek a nalil vodu. Po čase do písku nastrkal zelené kytičky a po delším čase v krabici ubytoval mrňavé rybičky a malého legračního ráčka.


Zatím tomu ještě moc nerozumím a pokud se mě tedy chcete zeptat, co je to za rybičky, tak jsou červené, žluté, černé a duhové. Ráček je oranžový, zakrslý a už si minulý týden stihnul svléknout fráček. (Trochu jsem se vyděsila, že je po něm, ale druhý den se objevil ve své plné kráse). Zapomněla jsem ještě na sumečky, máme dva druhy. Jeden je hnědo-bílý kropenatý a je to pěkný tlusťoch, pořád někde leží s přecpaným bříškem. A pak tam máme dvě pandy, nemyslím medvídky, to je takový druh sumečků, víte?


Musím Vám říct, že se na akvárium (jak se ta věc jmenuje) hrozně ráda dívám a pozorováním rybiček strávím dost času. Často přemýšlím, jaké by to asi bylo, kdybych byla rybkou. Nemusela bych nikam namáhavě chodit, prostě bych tam doplavala. Akorát nevím, jak taková rybička vlastně spí. To při tom pořád plave? Nebo prostě spadne do písku? To já, když to na mě přijde, tak to zalomím klidně i na sedačce Mrkající.

P.S. Ještě jsem zapomněla dodat, že se nám už stihla narodit dvoje rybí miminka, nejprve od žlutého a posléze i od červeného páru. Vypadá to, že za chvíli bude v akváriu pěkně těsno Smějící se.

Vánoční recept

18. prosince 2014 v 8:00 | Verunka |  Články

Milé hospodyňky a milí hospodáři,

nejsem sice žádná "food blogerka" (a navíc, většina z Vás má již určitě upečeno všech 15 druhů vánočního cukroví), ale ráda bych se pochlubila receptem na vanilkové rohlíčky. Tedy rohlíčky, jaké děláme u nás doma. Pište si (pokud recept nepoužijete letos, uschovejte si ho na příští rok Mrkající):

Suroviny:
80g valašských ořechů (namletých i se skořápkami, nemusí být přímo z Valašska, v nouzi lze nahradit vlašským salátem)
80g moučkového cukru (pokud nemáte cukr, použijte třeba strouhanku nebo jemný písek)
200 g másla (lze nahradit pivem)
280g hladké mouky (pokud možno tu s označením 00000000000)
vanilkový cukr (můžete nahradit vanilkovou zmrzlinou)
špetka soli (sůl nelze bohužel nahradit ničím, jelikož je nad zlato! Smějící se)

(moučkový cukr na obalení, vylepšený "použitým" vanilkovým či fazolovým luskem)

Postup:
Všechny ingredience smícháme dohromady (asi jako když pejsek s kočičkou vařili dort) a snažíme se vytvořit tuhé těstíčko. Pokud se nám nepodaří ze surovin vytvořit kompaktní hmotu, nezoufáme a zaběhneme do nejbližšího Tesca, kde koupíme již hotové těsto. Další postup je společný.

Těsto dáme odpočinout do lednice, jelikož se nám samotnou výrobou velmi unavilo. Po několika měsících těsto vyndáme a necháme odležet při pokojové teplotě, aby bylo krásně tvárné.

Rozdělíme na několik menších dílů, z nichž každý vyválíme do dlouhého válečku.

Válečky zase rozdělíme na malé kousky a z těch už tvoříme malé rohlíčky. Rohlíčky můžeme buď přímo konzumovat, nebo je můžeme upéct v troubě (cca 15 minut při 180°C) a ještě teplé obalit v moučkovém cukru.

Po celou dobu ochutnáváme, zda je těsto dobré!

Někdy se stane, že samým ochutnáváním již nemáme co péci. Ale to je život a tak se můžeme alespoň pustit do výroby další dávky. Co říkáte, nestojí to za to? Budu moc ráda, když my napíšete, jak Vám rohlíčky chutnaly. A můžete přidat i svůj vlastní recept (a nejen na rohlíčky).


Úterní hádanka

16. prosince 2014 v 8:00 | Studio Filousek |  Hádanka
A jsme tu s naší nepravidelně pravidelnou hádankou. Ta dnešní může vypadat trochu krkolomně a možná i trochu hrůzostrašně. Poznáte, co je na obrázku?

Vaše tipy očekáváme na obvyklých kanálech a můžeme Vás uklidnit, že při pořizování snímku nebyl nikomu zkřiven ani vlásek a nikdo psychicky nestrádal. Naopak, všichni se náležitě bavili Usmívající seSmějící seMrkající.


Co je to strach?

14. prosince 2014 v 8:00 | Verunka Nebojsová |  Články
Nedávno jsme doma dělali takovou menší předvánoční inventuru a já jsem zjistila, že vůbec nevím, co je to strach a čeho bych se vlastně měla bát. Je to pro mě úplně nová věc. A tak, abych přišla celé záhadě na kloub, napadlo mě, že bych se mohla zeptat několika lidí z mého okolí, z čeho mají strach oni:

(Maminka)
Verunko, já mám OPRAVDU velký strach, že se z tebe stane megakulička, jelikož do sebe pořád futruješ bonbónky a čokoládky, kterými nás zásobují naši nejbližší Plačící. (A když si představím, že mi usneš v kočárku a budu tě muset tahat po schodech k nám do bytu... ach).

Kdepak, největší strach mívám, když vidím, jak mi rosteš před očima a měníš se z toho mrňavého uzlíčku z porodnice, v čím dál tím chytřejší a samostatnější holčičku, která už není na mamince tak závislá, jak by si maminka někdy přála.

(Táta)
Já mívám velký strach, například když jedu na kole po silnici a chystá se mě předjet čerstvá absolventka autoškoly, která se domnívá, že má všude dostatek místa. Tedy já samozřejmě nevím, zda je to absolventka či nikoliv, ale faktem zůstává, že někteří lidé nedostatek zkušeností nahrazují přehnanou sebedůvěrou. (A už vůbec nemám nic proti ženám za volantem. Znám pár řidiček, které jezdí lépe, než kdejaký muž Smějící se).

Ale vážně. Opravdový strach mívám, když jsem "pověřen" dohledem nad Verunkou a představuji si, co všechno by se jí mohlo stát, pokud bych jen nepatrně polevil ze své ostražitosti KřičícíUsmívající se. A kde je vlastně vůbec Verunka teď? Nevinný

(Babička Jana)
To já dostávám velký strach, když se už už těším do zaslouženého důchodu a v práci se rozhodnou, že mě přemluví, abych tam zůstala ještě další půlrok Nerozhodný. Hrůza! Smějící se V noci se pak budím představami, že Verunka už chodí do školky a nepotřebuje babičku, která by jí pohlídala, když je potřeba. Ale my si ještě spolu vyhrajeme! A pustíme si Babiš Smějící se.

(Babička Jára)
Milá Verunko, já mám velké (a oprávněné) obavy, že pokud se urychleně nenaučíš chodit na nočníček, budeš nosit plínky celý život. Zároveň mám strach i o tvoje rodiče, jelikož ty plínky taky nejsou zadarmo Mrkající.

Jinak mám strach, jestli taky někdy (až budeš o něco větší) přijedeš za babičkou z Podkrkonoší, když jsme tak daleko od sebe? Rozpačitý

(Daneček)
Unko, já jsem sice ještě mladíček, ale už vím co je to strach. Mám strach, že poznáš další kluky a zapomeneš, kdo to byl Daneček a co jsme spolu všechno prožili! Slyšel jsem něco o nějakém Jarouškovi a dalších. Co je na tom pravdy? Copak už si zapomněla, jaký jsem skvělý tanečník? Mrkající V+D=VL Líbající

Tak já nevím, mám z toho všeho v hlavě hroznej zmatek. Stále nevím, co je to strach, ale zjistila jsem jednu věc. Člověk má strach nebo se o něco bojí, pokud mu na tom moc záleží a nechce to ztratit. Co myslíte?

Ťuk ťuk ťuk

12. prosince 2014 v 8:00 | Verunka |  Články
Nechci Vás lekat, ale je to tak. Vánoce jsou za dveřmi. A jak zpívá pan Neckář:

Jedu domů po trati, jedu přes kopce.
Za okny padá, padá sníh, budou Vánoce.

Tak sníh zatím ještě nepadá (alespoň u nás ne, je to maximálně takový ledový déšť), ale konec roku je tu cobydup. A s ním i Vánoce a Silvestr. A právě o Vánocích bych dnes ráda pohovořila.

Ovšem nemyslím ty letošní, nýbrž ty loňské. Objevila jsem totiž dosud nepublikované snímky z vily Eduard, na které se, tak trochu neprávem, pozapomnělo. Zároveň bych tímto chtěla pozdravit svého dědečka a tetu, kteří vilu obývají. Doufám, že se mají dobře, jelikož jsme se dlouho neviděli. Pojďme společně nasát tu magickou vánoční atmosféru:

Tak to jsem já v roce 2013, pěkně Vás tu vítám. Račte vstoupit...Vypadá to, že všechny dárky budou asi jenom moje. Tak to má být!
Moc jsem si přála želvičku, ale tahle vypadá, že je od plastové maminky.Ovšem tahle bude opravdická! Žádné PVC, pravá rohovina, super!
Zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější? Slyším dobře? Unka... Unka... Unka!Ach ty Vánoce, vždycky jsem tak naměkko! Kam jenom všechny ty dárky naskládáme?

Nepřijde Vám zvláštní, že ačkoliv se celý rok na Vánoce připravujeme a přesně víme, kdy budou, stejně nás to překvapí, jak rychle a nečekaně přišly?

Touto filozofickou tečkou bych asi dnešní "vánoční" zastávku ukončila a popřála Vám klidný a pohodový předvánoční čas. Na chvilku si od toho hektického nakupování dárků a pečení cukroví odpočiňte.

Třeba u následující písničky, kterou jsme naťukli v úvodu. Je opravdu moc hezká a často si jí v těchto dnech pouštím. Hezky to pan Vašek nazpíval.


Kalendář 2015

9. prosince 2014 v 11:32 | Studio Filousek |  Články
Přejeme krásné (někde i mrazivé) úterý a s radostí Vám oznamujeme, že byl dokončen kalendář "Verunka" na rok 2015 a předán do výroby.

Můžeme skromně prohlásit, že kalendář obsahuje ty nejlepší fotografie, které byly doposud pořízeny. Objednávejte obvyklým způsobem (mailem, poštou, mobilem Usmívající se).

Ti šťastnější z Vás mohou očekávat kalendář pod vánočním stromečkem.

Studio Filousek

Vycházka

7. prosince 2014 v 8:00 | Verunka |  Články
A máme po Mikuláši. Zase jsem o pár kilo skvělé čokolády a dalších sladkostí těžší. Dokonce údajně v naší ulici chodili čerti a ptali se po mně. Ale tomu já moc nevěřím. Spíš to bude další bubák, kterým mě chtějí moji rodiče postrašit, když nechci večer usnout. Prý je zavolají, aby si mě odnesli. Ale kam jim asi zavolají, mají snad čerti nějaký mobil? Nebo existuje snad nějaká stránka na Internetu? Třeba www.certici.com/zlobivedeti Smějící se. Chi chi, vy naivky!

Z jiného soudku, vzpomněla jsem si na jednu podzimní procházku Prahou, o které bych Vám ráda vyprávěla. Šli jsme takhle, pro změnu s tátou, směrem na Vyšehrad a v tom něco upoutalo mojí pozornost!


Dole na trávníku se choulilo cosi chlupatého.


A nebylo to žádný pes, kočka nebo dokonce krysa. Byl to krásný malý králíček. Kdepak se tam asi vzal?

Vám to asi přijde normální, zvířátka občas v přírodě tu a tam zahlédneme. Ale to jsem Vám ještě neprozradila, že se vše odehrálo jen pár metrů od naší nejrušnější pražské magistrály. Zde zatím nebyl volný výskyt králíčků oficiálně zaznamenán. Tedy až doposud Mrkající.

Mikuláš

5. prosince 2014 v 8:00 | Verunkovi |  Články

Jak si vyrobit...

2. prosince 2014 v 8:00 | Verunka |  Články
V dnešním pokračování nepravidelné rubriky "Jak si vyrobit" si ukážeme ryze praktickou věc. A sice, jak si opatřit předměty, kterých není nikdy dost. Totiž hračky. Respektive já nic jiného zatím nepotřebuji.

Tak tedy, v rámci ranní hygieny se posadíme na nejbližší volný nočník, proneseme kouzelnou formuli* a čekáme, dokud nepřijde ta správná chvíle:

(Verunka při procházení korespondence od svých věrných fanoušků).

Je velmi těžké odhadnout, kdy ona pravá chvíle nastane (každý to má jinak). Nicméně, dříve či později, je to tam!

(Tentokrát jsme si vyrobili krásný, červený míček).(A jako další chod skupinku slaďoučkých, plyšových zvířátek).

Samozřejmě si můžete vyrobit cokoliv jiného, stačí jen malinko upravit kouzelnou formuli*. Stavební materiál ovšem zůstává stejný.

Po takovém výkonu je potřeba si náležitě odpočinout. A kde jinde, než na toaletě! Ložnice na WC a WC v ložnici? Zkrátka, všechno je dnes vzhůru nohama Překvapený.

* Chcete znát tu kouzelnou formuli? Mrkající Pište na: kouzelnaformulenavyroburuznychveci@imagie.cz