Duben 2016

Paní zimě

29. dubna 2016 v 18:58 | Verunka |  Články
Tak hergot, himmel, laudon. Zatr, sakr. Kdy už bude tomu studenému počasí konec? Doma zase topíme jako o život a v noci nám to dokonce padá k nule. (Myslím venkovní teploty, doma nám nic nepadá.)

Už bych moc chtěla nosit šatičky a sandálky a ta čepice už mě taky nebaví. Prosím Vás, kdyby se v tom někdo z Vás mohl angažovat, zařiďte, ať už jenom krásně teploučko a svítí sluníčko!

Já na tebe zimo plazím jazyk, třeba to pomůže. Ať už jsi pryč!


Naše školička

23. dubna 2016 v 8:00 | Verunka |  Články
Přátelé, ruku na srdce, jak je to dlouho, co jste byli naposled v nějaké školce? Vsadím se, že ani nevíte, jak to tam vypadá, natož jaká dramata se tam někdy odehrávají. Máte ale štěstí. Právě dnes Vám povím něco málo o té naší, školičce střediskové Usmívající se.

Tak tedy, možná Vás to překvapí, ale ta pravá zábava začíná až odchodem rodičů, poté, co nás do předškolního vzdělávacího zařízení doprovodí.

Onehdy k nám přijela skupinka animačních pracovníků. Ovšem s hejbáním či pohybováním to nemělo nic společného. Prostě k nám do školky přijela zvířátka, no. Asi když nemůže Mohamed k hoře, tak musí zvířátka za dětmi. To víte, my děti z města, slepic ni prasátek nemaje, jsme hned ze všeho vykulené! Hlavní atrakcí měl být takovej plachej, chlupatej kocour. Myslím, že mu dokonce říkali "ty jeden Nosále" nebo tak nějak. A všechny děti ho chtěly hladit jako vzteklý. Nosál z toho moc nadšenej nebyl a snad si myslel něco o lezení na hrb Překvapený.


Dalším bodem na programu byla drezúra dravého ptactva. Tedy osobně se ornitologii věnuji již nějaký pátek (vlastním mnoho krásně ilustrovaných knih, jezdíme s rodiči na výstavy apod.) a tak mě nějaký přerostlý papoušek nepřivádí do transu, ale docela se mi líbilo, jak se ten ptáček uměl hezky vracet na rukavici. Někteří z nás měli tu čest vyzkoušet si to vlastní kůži a byl to zážitek Šlápnul vedle.


Mladý organizmus spaluje rychleji a jednomu po tom všem pěkně vyhládne. Paní učitelky to mají ovšem dokonale vymyšlené. Prostě založí ohníček a pečeme buřtíky. Respektive tatínci, maminky či babičky. To víte, pro nás, pro děti, je oheň dobrý sluha, ale špatný pán. Navíc, jak říkáme u nás v Nuslích, MESSER, GABEL, SCHERE, LICHT- SIND FÜR KLEINE KINDER NICHT! A tak, zatím co dospělí opékají, šťávička kape na ten chlebíček a lesem to voní... Hmmm. Teď jsem trochu zneužila filmovou klasiku, ale hrozně se mi líbí, jak ten špekáček vypouští teplem olej a ten kape do ohníčku a krásně to praská a syčí S vyplazeným jazykem.


Na jeden den zážitků až až. Tak vidíte, že se ve školce nenudíme. A to si o nás vy, dospělí, myslíte, že si jenom hrajeme, zlobíme nebo spíme. Hlouposti! Mrkající

Co je to?

18. dubna 2016 v 8:00 | Studio Filousek |  Články
Dnešní hádanka není vůbec jednoduchá a tak Vám nabízíme několik odpovědí, z nichž jen jedna je ta správná. Uhodnete, co se nachází na fotografii? Z došlých tipů vylosujeme jednoho z Vás, který bude mít to štěstí, že... Ale o tom až později.


a) společensky notně unavený, blíže nespecifikovatelný lidský jedinec
b) odhozená, roky nepoužívaná hadrová panenka
c) bezchybné provedení stabilizované polohy, používané ve zdravotnictví
d) dalekozraký zednický učeň při spárování nově položené dlažby
e) fanatický křížovkář, pátrající po dalším dílu tajenky
f) pacient psychiatrického oddělení, postižený tropickým šílenstvím na čtyři (AMOK)
g) nejmladší potomek Tomáše Bati, nespokojený s výrobky Svit Gotwaldov
h) zlobivá holčička, která předstírá, že si neumí sama zout boty

Cvičme v rytme

16. dubna 2016 v 8:00 | Verunka |  Články

Někteří z Vás, především ti dříve narození, si s jistou dávkou nostalgie určitě vzpomenou na pravidelnou, televizně- sportovní desetiminutovku ze Slovenska. Pokusíme se dnes navázat tam, kde skončila Československá televize v 80. letech. Připravte si cvičební úbor, čelenku, štulpny a jdeme na to:

(pořad v původním znění s titulky)

"Vitajte u dnešného cvičenia, ktoré povedie Marika. Pred samotným cvičením sa dôkladne rozhýbeme a v prípade stuhnutých kĺbov a svalov požiadame o pomoc niekoho blízkeho. Starostlivo sa venujeme každej časti nášho tela. Nech to pekne v kĺbikoch chrumká!"


"Teraz celé telo zahrejeme krátkou riekankou:"



"V tejto chvíli by malo byť vaše telo plne funkčné a krásne pružné. Ak je to naopak a vy nemôžete ani chodiť, vyskúšajte pohyb prísunom na lavici, ktorý simuluje plávanie."


"Na záver sa vydýchame. Ak sa o Vás pokúšajú mdloby, mali by ste okamžite vyhľadať lekársku pomoc. A vy všetci ostatní, verím, že ste si dnes s nami krásne zacvičili a teším sa dovidenia v niektorom z budúcich dielov. Boskává Marika!"

Přírodopis

11. dubna 2016 v 12:53 | Verunka |  Články
Dnes se budeme (trochu netradičně) věnovat tématu přírodovědně-politickému. Celkem oprávněně se možná ptáte, proč do toho pletu politiku. Ale po pořádku. Počasí se již definitivně zbláznilo a očividně se neumí přizpůsobit aktuálnímu ročnímu období. Ne tak zvířátka. Ta se musí, chca nechca, věnovat svým povinnostem, bez ohledu na rozmary přírody.

Patrně jste v těchto dnech narazili při svých vycházkách do přírody na podivná stvoření plazící se přes cestu. Je mi moc líto, jestli Vás tato zvířátka vyděsila, ale jedná se toliko o zástupce žabí říše (Anura), z třídy obojživelníků (Amphibia). Věděli jste například, že na světě bylo doposud popsáno přes 6000 druhů žab? Že celkem dobře vidí (i barevně), slyší a mají vyvinutý čich?


Některé žáby, konkrétně pralesničky, jsou i překrásně zbarvené. Ale pozor na ně! Pod krásnou slupkou se nachází hořký a hlavně toxický obsah. Pralesničky vylučují kůží mírný jed a jsou tak pro případné predátory v lepším případě nejedlé.
Co jsem ale vůbec netušila, že žáby během přijímání potravy mrkají. Při polykání totiž dochází k zatahování očních bulv, což napomáhá posunování potravy do žaludku. Hezké, že? Žáby také údajně nemají žádné zuby na spodní čelisti a tak přijímají potravu celou, bez kousání. Ufff Nerozhodný.

Ale zpátky do lesa. O víkendu jsem objevila žáby, které měly na zádech jakési zvláštní batůžky. Při bližším zkoumání se pak ukázalo, že oním batůžkem je jenom další žabí jedinec, který si snad chtěl odpočinout. Jeho hostitel musel mít velmi intenzivní pocit, že mu někdo sedí za krkem. A nebyl problém objevit žáby, které měly za krkem i dva své kolegy či kolegyně! Jejich rychlost potom nebyla valná a o nějakém skákání už v jejich případě nemohla být ani řeč.

Celý tento výjev mi něco intenzivně připomínal. A pak mi to došlo. Vzpomněla jsem si na obrázky z televize, plné migrantů putujících s rodinami za lepšími zítřky, do lepších krajů. I já jsem patrně narazila na skupinu "žabích" migrantů, na cestě kamsi. Ano, ale kam? Ze směru, kterým putovali, jsem nebyla schopna odhadnout, o kterou světovou stranu se jedná. Snad o západ. Hodně štěstí na cestě za paní Merkelovou...


Zjistila jsem, že žabí migranty je možno v omezené míře krmit starším rohlíkem. Starším proto, jelikož by je čerstvé pečivo nadýmalo a žabky by létaly jako horkovzdušné balónky. (Na snímku krmím hladové obojživelníky zvláště chutným rohlíkem od firmy Kabát.)

Poznámka: Existuje jistá varianta (marně přemýšlím, kdo s ní vlastně přišel), že žáby nikam necestují, ale konají spolu jisté věci, o kterých já zatím nic nevím, a které jsou pro mě tabu. Případní zájemci o podrobné informace si je budou muset vyhledat sami v moudrých knihách či na Internetu. Mrkající

AKTUÁLNĚ: Po chladném víkendu odložte zimníky a vypněte topení. Tento týden se má zase oteplit!!!

Telegram

6. dubna 2016 v 9:43 | Verunka |  Články
Věc: Blahopřání
Adresát: Dědeček Slávek, DkNL
-----------------------------------------------

Milý dědečku,
ráda bych Ti popřála za celou naší rozrůstající se rodinu všechno nejlepší k dnešním narozeninám. Ať máš pilky, dlátka a hoblíky vždycky krásně ostré a samozřejmě Ti přejeme taky hodně toho zdravíčka, štěstíčka a lásky. Hezky si to oslav!

Líbá kočka Verunka


Co se děje?

5. dubna 2016 v 8:00 | Verunka |  Články
Všichni se ptají, komu to hrají a proč už se zde dlouho nové články nevydávají. V březnu toliko jenom jeden kousek?Plačící

Inu, není to tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Samozřejmě to není o tom, že by se v mém životě neděly žádné zajímavé věci. Opak je pravdou. Celý můj život je jeden obrovský happening...

Problém je v tom, že by Vám dnes běžné, každodenní věci nepřišly tak zajímavé, jako když jsem byla malé miminko. Schválně řekněte, zajímalo by Vás snad, jak a kdy chodím na nočník, co snídám, jak si čas od času čistím zoubky nebo jak mi maminka vysává nudle z nosu? Nuda! Na skvělá dobrodružství a jedinečné zážitky je třeba si počkat.


Já se při tomto čekání nijak nenudím. Celé dny se královsky bavím a je to na mně vidět. Hrozně ráda se směju. A směju se všemu a všude, hlavně při focení. Stačí, abych koutkem oka zahlédla objektiv fotoaparátu nebo čočku mobilního telefonu a už nasazuji hollywoodský "cheese" úsměv. Tomuto období, říkejme mu třeba "smací", předcházelo období "vyplazovací".


Ani nevím, jak to vlastně začalo. Zřejmě to částečně vyjadřovalo mé pocity na danou situaci či okolí, nebo to způsobily mé skryté sympatie ke kapele Rolling Stones S vyplazeným jazykem. Zkrátka, plazila jsem v jednom kuse, jak dokumentují přiložené fotografie. (I když teď mě napadlo, že za to všechno vlastně může Vendulka. Je o něco starší než já a už v tom umí chodit.) Mimochodem, zkuste si taky na někoho vypláznout jazyk. Uvidíte, jak se Vám uleví a den bude hned veselejší... Hlavně potom musíte rychle utíkat, abyste nedostali do nosu a neměli po legraci!


Ale zpět k tomuto blogu. Přátelé, nevěšte hlavu, jsem zpět v akci a ve svém novinářském rukávku mám plno (doufejme) atraktivních témat. Hned v příštím článku zabrousím do přírodopisu a odhalím Vám několik tajemství ze zvířecí říše.

Babičky, dědečkové, tety, strejci, náhodní čtenáři, Natálko a Honzíku, děkuju Vám všem za přízeň! Mrkající