Říjen 2016

Oslavička

29. října 2016 v 15:13 | Verunka |  Články
A byla oslavička. Byla! Já tam jedla, taky pila. Pořádně jsem si ty 4. narozeniny oslavila. Kamarádky se dostavily v hojném počtu. Anička (ta nesměla chybět), Rebeka (je sice o rok starší, ale snad se s námi nenudila) a Terezka (se kterou se někdy trochu pošťuchujeme). Omluvenku poslal Mareček (toho času na Moravě).

Jako hlavní chod se podával BAKLESE PRINSESS, jedná se o skandinávskou delikatesu vyráběnou z kaviáru, lanýžů, lososího masa a mořských řas. Rozlévalo se vynikající Chateau ROBBY BUBBLE, ročník 2016 a panovala skvělá nálada:


Naštěstí se nikdo neopil a nedošlo k žádným nepřístojnostem, neb jsme ďoučata slušně vychovaná a víme, že v nejlepším je třeba přestat. A holky, za rok si dáme repete!

Blahopřejeme

22. října 2016 v 10:48 | Kolektiv autorů |  Články
Tak už je to tu zase! Rok se s rokem sešel a naše milovaná Verunka dnes slaví narozeniny. Nejsou první, ani nijak kulaté. Naopak, jsou plné ostrých rohů a samá hrana. Čtvrté. Jak je to dávno, co byly první? A léta běží, vážení...

Milá Verunko, přejeme Ti všechno nejlepší k Tvým narozeninám. Hodně štěstí, zdraví, lásky, spoustu kráísných hraček, hodné, veselé a spolehlivé kamarády, mírnou zimu a slunné léto, nějaké ty cukrovinky a ať už se taky konečně naučíš smrkat.

Mamka, táta, kVítek


Kulturní okénko

19. října 2016 v 16:33 | Verunka |  Články
Možná si vzpomínáte, jak jsem psychicky strádala, když byla moje maminka s Vítkem v porodnici. Nebylo to pro mě vůbec lehké období, žádnej med. Ale já jsem dokázala nahromaděný stress přetavit v tvůřčí energii a vytvořila maminčin portrét, o který bych se dnes s Vámi ráda podělila.

Originální plátno o velikosti 3x3m jsme s tatínkem za pomoci počítače přenesli do digitální podoby a o hodnocení jeho uměleckých kvalit jsem poprosila slavného kunsthistorika prof. Dvořáka:


"Jedná se vskutku o znamenitý a hodnotný umělecký počin. Už delší dobu pozoruji, jak Verunka výrazně vyčnívá mezi svými vrstevníky-výtvarníky. Na Verunčiných dílech mě fascinuje především jejich aktuálnost, naléhavost a jednoduchost."

"Portrét, to byla, je a vždy bude Verunčina nejsilnější zbraň při útoku na výtvarné cítění potencionálního diváka. Všimněte si, že na obraze dominují oči (a), které napůl smutné a napůl veselé, vyjadřují pocity budoucí matky. Strach o osud již narozeného potomka a radost z narození nového človíčka. Podobný výraz pozorujeme již u starých želvích mistrů, jako Leonardo, Raffaello, Michelangelo a Donatello, a jejich zobrazení piety. Tři dlouhé řasy (b) symbolicky vyjadřují trojici boží-Otce, Syna a Ducha svatého"

"Na obraze nesmí chybět výrazné zuby (c), které jsou typickým pojícím prvkem všech Verunčiných potrétů, stejně jako nos ve tvaru ležaté osmičky. Zuby jsou velké a perfektně dokonalé, téměř jako podle šablony, tolik typický prvek pro období renesance."

"Skvělé je rovněž autorčino zachycení ještě nenarozeného miminka v lůně matky (d), kde je geniálním způsobem naznačeno pohlaví i povaha dítěte."

"Na první pohled se může zdát, že u postavy chybí končetiny (e), ale je to jen jen další rafinovaný způsob autorčina výtvarného vyjádření, tzv. vizuální metafory (ruce a nohy jsou schovány pod pláštíkem doby), kterou můžeme sledovat už u českých kubistů Čapka, Špály, či Filly."

Můj den

1. října 2016 v 11:33 | kVítek |  Články
Vítejte! Patrně máte ve své hlavě velmi intenzivní pocit, že jste si o nás dlouho nic nepřečetli. A máte pravdu, za vším jsme my, děti. Víte, kolik je s nimi (s námi) práce? To může pochopit jenom ten, kdo už několik dětí úspěšně odchoval. Pokud tedy nepatříte mezi ty, ke kterým někdy zaletěl čáp, ukážu vám teď názorně, jak vypadá nabitý "pracovní" den jednoho malého miminka.

Na úplném začátku je spánek. Je to dar. Tedy dar je to především pro ty, kteří nemohou spát díky těm, co spát nechtějí. Zní to komplikovaně, ale v podstatě je to hrozně jednoduché. Většinou jsou totiž pro nás vzácné ty věci, jichž se nám nedostává...


Tak tedy spánek. Pokud náhodou nevíte, co koupit mojí mamince k Vánocům, tuna spánku v hezkém balení jí udělá určitě radost! Já osobně si na spánek moc nepotrpím. Podle mě je to přežitek a čistá ztráta času. Ta pravá zábava začíná až probuzením. Pěkně si zívnu a důkladně se protáhnu, až to někdy prdne. Tedy ono to prdí dost často, vlastně pořád. Ale co můžu dělat? Špatný vzduch musí z těla pryč a jednomu se krásně uleví.


To už je čas pro můj doprovodný tým, vyměnit plínku, nakrmit, opět vyměnit plínku, nachystat oblečení a vyrazit na projížďku kočárem. Povoz je velice pohodlný a nenáročný na obsluhu. Za kozlíkem se střídají maminka s tatínkem. Verunka je pověřena důležitou funkcí, a sice držením dudlíku. Sám to ještě neumím.


Po návratu z procházky bývám obvykle v lehkém bezvědomí Smějící se, kočičí hlavy v naší ulici totiž neutlumí ani sebelepší kočárek. Kvalita právě vykonané procházky se projeví na mém probuzení. Někdy je to s úsměvem, někdy je křik i slzičky. Bývá to tak 50 na 50. Všechno ale vždycky spraví maminka s mlíčkem. Nejprve je ovšem potřeba si trochu zasportovat. A tak se jde na bříško a pasu koníčky. Potom jede opět známé kolečko: vyměnit plínku, nakrmit, připravit na koupání, vykoupat, namazat, vyměnit plínku, nakrmit a tak dál, až se kruh uzavře další fází spánku.

Až mě to vyprávění nějak unavilo. A příště třeba zase něco o Verunce. DOBROU NOC!


Mimochodem, děkuji Ti Verunko za prostor, který si mi dnes poskytla na svých stránkách :-)