Už je to tady!

26. července 2017 v 14:47 | Vítek |  Články
Přátelé, 25. červenec 2017 si všichni zapište do svých memo zápisníčků tučným písmem a pro jistotu ještě zvýrazněte nějakou pěknou barvičkou.

Toho dne jsem se totiž po dlouhých měsících, plných zkoušek a testů, vzepřel zemské gravitaci a konečně se postavil na vlastní nohy. Už nemusím svým drahým rodičům viset na krku!


Nebylo to vůbec jednoduché a stálo mě to opravdu mnoho sil. Pro ty, kteří by snad pochybovali o mém výkonu, uvádím, že při pořizování fotografií nebylo použito žádných drátků či provázků, ani jiných scénických triků.

Zatím stojím jen s oporou a velmi krátce, mé netrénované nožky jsou ještě slabé a celá tato procedura mě poměrně rychle vyčerpává. Naštěstí jsem se kdysi v Tibetu naučil, jak nabrat zpět své ztracené síly. Ommmmmm...


Musím také konstatovat, že se od této chvíle pro mě otevírají dosud netušené možnosti. Například, mohu si dopřát kvalitní a pohodlnou obuv a nemusím již vyrážet na vycházky trapně "na ostro", tedy jen v ponožkách. Dále, vždycky mě v autobuse fascinovala ta dvě čísla, počet míst k sezení a počet míst k stání. Nyní se nemusím strachovat, že mi starší generace obsadí všechna sedadla. Místečko k stání pro mě se vždycky najde. A také si konečně mohu vyzkoušet, jaké to je, stát v autobuse na jedné noze a ještě ne na své Smějící se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jára jára | 26. července 2017 v 15:19 | Reagovat

Jestlipak z toho mají také rodiče takovou radost? Začíná období hlídání boulí a rozbitých hlav, období chytání a zákazů lezení na nebezpečná místa honění z prostor, kam se bez dozoru nesmí, ale je to tak lákavé. Přeji jim k tomu klid, pohodu, štěstí, pevné nervy. Ty ostatně potřebují stále. Těším se až se uvidíme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama