Září 2017

Konec velkých prázdnin

18. září 2017 v 8:00 | Verunka |  Články
Tak a máme po prázdninách, paní Müllerová! No, on už to bude skoro měsíc, ale já se zase tak často k počítači nedostanu a taky mi to chvilku trvá, než něco napíšu. Tak buďte prosím lehce shovívaví. Děkuji.

Čekáme na tátu. Kde, to se raději ani neptejte. Ostatně, je to tam napsané...

Jó prázdniny. Může mi někdo z vás vysvětlit, proč hezké věci tak rychle utečou a ty nepříjemné se vlečou jako týden před výplatou? A aby toho nebylo málo, měla jsem prázdniny jenom poloviční, jelikož jsem celý červenec ještě chodila do školky, kde nám na konci měsíce řekli: "Na shledanou, do začátku září vás nechceme vidět".

Ale i tak jsem si to hezky užila. Mám pocit, že to byly takové moje první opravdické prázdniny, se vším všudy. Mohla jsem chodit později spát a ráno později vstávat. Sama v Praze, jelikož mi téměř všechny kamarádky někam odjely. První samostatný výlet za babičkou. A taky pár dní v přírodě, na farmě, s mamkou a taťkou.

Tajtrlík - to je ten kůň, nikoliv ta paní. Oba byli nesmírně laskaví a tolerantní ke křehkému děvčátku z města, tedy ke mně. Bohužel mi nikdo neprozradil, kam se do toho koně leje benzín :-(

Jak už jsem naznačila, v Praze to byla trochu nuda. Přes den jsem hlavně pomáhala tatínkovi zaopatřovat malého Vítka, protože maminka pořád pracuje jako ďas, abychom se měli. A my se máme!

Odpoledne jsme za pěkného počasí trávili v pražských parcích a luzích, kde jsme většinou hledali trochu toho stínu a nějaké občerstvení, jelikož letošní léto bylo opravdu HOT!

Péťa v bronzu - moje velká prázdninová láska. S nikým předtím jsem si tak nerozuměla. Trošku nám to kazila jeho ségra, to je ta holka v popředí, s bronzovým pozadím, v betonovém prostředí.

Můj výlet za babičkou by vydal na samostatnou knihu, či spíše článek (tak snad někdy v budoucnu ztratím ostych a trochu se rozepíšu Smějící se). Poznamenám jen toliko, že už jsem zase o fous samostatnější.

Návštěvou na farmě jsem si zase připomněla naší dávnou dovolenou v Rakousku. Možná si i vybavíte poměrně zábavné video právě odtamtud. To víte, se zvířátky je to těžké, musíte si k nim totiž najít cestu. Mně to chvilku trvalo, ale nakonec to dopadlo výborně. I na koníkovi jsem si zajezdila. Tak vidíte, že nejsem žádná fiflena z města. Tak šup do práce, už je půlka září Mrkající.